ziskanie striebra zo stareho ustalovaca - elektrolyza?

[pole]

Kamarat fotograf fotiaci na film/papier mi volal ci mu viem poradit ci a hlavne ako je mozne ziskat striebro z "vyjeteho" stalovaca. Ze si to oklada doma a rad by to odtial dostat.

Napadla nas elektrolyza, no neviet ake elektrody by bolo naj pouzit, aky prud a napatie pripadne na ktorom pole sa mi bude "zhromazdovat" striebro.

Nemate s tym niekto prakticke skusenosti dakujem,

[pole]

Kamarat fotograf fotiaci na film/papier mi volal ci mu viem poradit ci a hlavne ako je mozne ziskat striebro z "vyjeteho" stalovaca. Ze si to oklada doma a rad by to odtial dostat.

Napadla nas elektrolyza, no neviet ake elektrody by bolo naj pouzit, aky prud a napatie pripadne na ktorom pole sa mi bude "zhromazdovat" striebro.

Nemate s tym niekto prakticke skusenosti dakujem,

[fero_b]

elektrolyza na to funguje, davno som to skusal podla nejakeho navodu, jedna elektroda bola nerezova lyzicka (na ktorej sa usadilo striebro - a to sa potom dalo olupat) a druha elektroda si nepametam ani napetia... ale striebro sa tusim nachadza iba v ustalovaci na CB fotky - farebna technologia myslim uz nie je zalozena na striebornej baze

[Habesan]

Četl jsem postup v nějakém starém ABC ještě z 50. let, ale nepamatuju si ho.

Přestože se, tuším, v jednom mezikroku dostanou na práškové stříbro, cílem je Dusičnan Stříbrný (AgNO3) pro analytickou chemii.

[hafca]

V profi zařízení které jsme ve fotolaboratoři používali byla pevná elektroda nerez a otočné byly grafitové. Stříbro se usazovalo na té nerozezové a část ho zůstávala i na dně v kalu. Proud ani polaritu už si ale nepamatuji, je to dávná historie.
Když jsem viděl poprvé ten kal, napadlo mi, že být to někde venku, obloukem bych se tomu vyhnul abych si neumazal boty.

[hafca]

V profi zařízení které jsme ve fotolaboratoři používali byla pevná elektroda nerez a otočné byly grafitové. Stříbro se usazovalo na té nerozezové a část ho zůstávala i na dně v kalu. Proud ani polaritu už si ale nepamatuji, je to dávná historie.
Když jsem viděl poprvé ten kal, napadlo mi, že být to někde venku, obloukem bych se tomu vyhnul abych si neumazal boty.

[EKKAR]

Kovy se při elektrolýze obecně vylučujou na KATODĚ = na zápornější elektrodě.

Fotografickej proces je i u barevnýho procesu založenej na jodidu nebo bromidu stříbrným, barevná fotka se dosahuje tím, že na negativu jsou tři halogenido-stříbrný vrstvy obohacený o organický barviva (aktivovaný osvícením rozdílnou barvou světla) - tím je dosaženo, že každá vrstva je citlivá k jiným vlnovým dýlkám = k jiný oblasti spektra. Takže každá vrstva tmavne jinak intenzívně - při osvícení bílým světlem by teoreticky měly ztmavnout všecky stejně. Při kopírování na papír se využívá tří barevných filtrů, který tvoří s barvama vrstev na negativu doplňkový barvy - postupným osvěcováním se tak docílí i na pozitivu různý ztmavení vrstev citlivých na různý vlnový dýlky. Barevná fotka se pak musí vybělit a barvonosný vrstvy obarvit podle příslušnýho stupně předchozího zčernání (vyloučení stříbra ze světlem aktivovanýho halogenidu) na příslušnou intenzitu požadovanýho barevnýho tónu.

Podle použitý technologie a různých chemikálií jak v citlivý vrstvě, tak při vyvolávání a ustalování se pak označujou jednotlivý procesy - například C-41 atd. Jako základní fotocitlivá složka se ale zatím pořád používají halogenidy stříbra...

[EKKAR]

Kovy se při elektrolýze obecně vylučujou na KATODĚ = na zápornější elektrodě.

Fotografickej proces je i u barevnýho procesu založenej na jodidu nebo bromidu stříbrným, barevná fotka se dosahuje tím, že na negativu jsou tři halogenido-stříbrný vrstvy obohacený o organický barviva (aktivovaný osvícením rozdílnou barvou světla) - tím je dosaženo, že každá vrstva je citlivá k jiným vlnovým dýlkám = k jiný oblasti spektra. Takže každá vrstva tmavne jinak intenzívně - při osvícení bílým světlem by teoreticky měly ztmavnout všecky stejně. Při kopírování na papír se využívá tří barevných filtrů, který tvoří s barvama vrstev na negativu doplňkový barvy - postupným osvěcováním se tak docílí i na pozitivu různý ztmavení vrstev citlivých na různý vlnový dýlky. Barevná fotka se pak musí vybělit a barvonosný vrstvy obarvit podle příslušnýho stupně předchozího zčernání (vyloučení stříbra ze světlem aktivovanýho halogenidu) na příslušnou intenzitu požadovanýho barevnýho tónu.

Podle použitý technologie a různých chemikálií jak v citlivý vrstvě, tak při vyvolávání a ustalování se pak označujou jednotlivý procesy - například C-41 atd. Jako základní fotocitlivá složka se ale zatím pořád používají halogenidy stříbra...

[Hill]

To zdaleka není přesné: na vyvolané stříbro se vážou barviva, a to jak v negatiovu, tak v pozitivu. První ustalovač je přerušovací, jen zneutralizuje zásadité složky po vyvolávání. Teprve druhý ustalovač, jehož podstatnou složkou je ferrokyanid draselný, rozpustí stříbro a v jednotlivých vrstvách zůstanou barviva. Poslední ustalovač utvrzuje vrstvy a u starších materiálů, které ještě obsahovaly pouze organická barviva, v něm musel být formaldehyd, který se do papíru leštičkou zažehlil. Stabilizovalo to zejména azurovou vrstvu, která na světle moc stabilní nebyla.
Až u papírů na RC podložce byla použita barviva vázaná na kovy. Tyto papíry stačilo po druhém ustalovači vyprat a volně pohozené nechat uschnout. Ostatně na ně se dělá dodnes. Jejich barvy drží už desítky let.
U barevného ustalovače je jedna nevýhoda - při elektrolýze se vylučuje nejen stříbro, ale také železo.
Jinak Foma těžila z kyselého ustalovače stříbro pomocí dithioničitanu sodného. Postup neznám, ale byly u toho dost přísné hygienické předpisy, protože tento je toxický při delší expozici sám o sobě a při styku s kyselým ustalovačem uvolňuje jedovatý plyn.

A ten postupný osvit přes tři filtry BGR dělali jen nadšenci, jako třeba já: nechtělo se mi zbavovat starého Opemusu (ještě bez čísla), tak to spravil bubínek s kotoučem se čtyřmi otvory (tři pro filtry, jeden prázdný) pod objektivem. Filtry byly želatinové výtažkové, protože nevyžadují tak vysokou přesnost uložení, jako filtry skleněné, které mají velký index lomu a každá nepřesnost se projevila "špatným soutiskem barev". Touto nectností želatinové filtry netrpěly. No a k tomu časový spínač s "decibelovým" odstupňováním osvitových časů na přepínači.
Častěji se používaly subtraktivní filtry odstupňované sytosti vkládané do zvětšováku nad negativ - ty byly v barvách CMY, vždy ze dvou z nich se složila barva, která převládala na zkušebním (nefiltrovaném) pozitivu. Všechny tři barvy nemělo smysl míchat, stejný stupeň filtrace udělal šedou... fotka se ale touto metodou naexponovala najednou.
Později se objevil objektiv JanPol Color, v němž se do optické osy zasouvaly CMY filtry, a pak už se na vše jen používaly míchací hlavy, v nichž se rovnou pomocí filtrů zasouvaných pomocí knoflíků se stupnicemi upravila barva světelného zdroje. Na tom principu se rovnala barva i ve většině minilabů.
To jen na okraj a doplnění.

[Hill]

To zdaleka není přesné: na vyvolané stříbro se vážou barviva, a to jak v negatiovu, tak v pozitivu. První ustalovač je přerušovací, jen zneutralizuje zásadité složky po vyvolávání. Teprve druhý ustalovač, jehož podstatnou složkou je ferrokyanid draselný, rozpustí stříbro a v jednotlivých vrstvách zůstanou barviva. Poslední ustalovač utvrzuje vrstvy a u starších materiálů, které ještě obsahovaly pouze organická barviva, v něm musel být formaldehyd, který se do papíru leštičkou zažehlil. Stabilizovalo to zejména azurovou vrstvu, která na světle moc stabilní nebyla.
Až u papírů na RC podložce byla použita barviva vázaná na kovy. Tyto papíry stačilo po druhém ustalovači vyprat a volně pohozené nechat uschnout. Ostatně na ně se dělá dodnes. Jejich barvy drží už desítky let.
U barevného ustalovače je jedna nevýhoda - při elektrolýze se vylučuje nejen stříbro, ale také železo.
Jinak Foma těžila z kyselého ustalovače stříbro pomocí dithioničitanu sodného. Postup neznám, ale byly u toho dost přísné hygienické předpisy, protože tento je toxický při delší expozici sám o sobě a při styku s kyselým ustalovačem uvolňuje jedovatý plyn.

A ten postupný osvit přes tři filtry BGR dělali jen nadšenci, jako třeba já: nechtělo se mi zbavovat starého Opemusu (ještě bez čísla), tak to spravil bubínek s kotoučem se čtyřmi otvory (tři pro filtry, jeden prázdný) pod objektivem. Filtry byly želatinové výtažkové, protože nevyžadují tak vysokou přesnost uložení, jako filtry skleněné, které mají velký index lomu a každá nepřesnost se projevila "špatným soutiskem barev". Touto nectností želatinové filtry netrpěly. No a k tomu časový spínač s "decibelovým" odstupňováním osvitových časů na přepínači.
Častěji se používaly subtraktivní filtry odstupňované sytosti vkládané do zvětšováku nad negativ - ty byly v barvách CMY, vždy ze dvou z nich se složila barva, která převládala na zkušebním (nefiltrovaném) pozitivu. Všechny tři barvy nemělo smysl míchat, stejný stupeň filtrace udělal šedou... fotka se ale touto metodou naexponovala najednou.
Později se objevil objektiv JanPol Color, v němž se do optické osy zasouvaly CMY filtry, a pak už se na vše jen používaly míchací hlavy, v nichž se rovnou pomocí filtrů zasouvaných pomocí knoflíků se stupnicemi upravila barva světelného zdroje. Na tom principu se rovnala barva i ve většině minilabů.
To jen na okraj a doplnění.

[sambiliong]

Postup bez elektrolýzy: do roztoku nasypat práškový zinek (obecně elektropozitivnější kov - viz tzv. Beketovova řada kovů), dojde k reakci: zinek se oxiduje na zinečnaté ionty (rozpustné), stříbrné ionty se redukují na kovové stříbro. Zinku se dává mírný přebytek, nezreagovaný zinek se převede do roztoku přidáním HCl. S tou reaguje jen zinek (šumí to). Přefiltrovat , propláchnout, usušit, roztavit pod vrstvou boraxu.

[EKKAR]

[EKKAR]

[sambiliong]

elektropozitivnější v tom smyslu, že má menší ELEKTRONEGATIVITU. zinek je v řadě víc vlevo, má tendenci se oxidovat, stříbro je v řadě víc vpravo, má tendenci se redukovat.

[EKKAR]

Beru to tak, že elektronegativnější = více záporný potenciál, respektive jinak řečeno, prvek A se v Beketovově řadě nachází dál doleva od vodíku jako "nulového potenciálu" než jiný prvek (B). V takovém případě je zinek elektroNEGATIVNĚJŠÍ než stříbro.

[EKKAR]

Beru to tak, že elektronegativnější = více záporný potenciál, respektive jinak řečeno, prvek A se v Beketovově řadě nachází dál doleva od vodíku jako "nulového potenciálu" než jiný prvek (B). V takovém případě je zinek elektroNEGATIVNĚJŠÍ než stříbro.

[sambiliong]

je to jenom hraní se slovíčkama, potenciál se taky určuje pro dvojici oxidovaný/redukovaný stav, ne jen pro "kov". a skutečně "mezi náma chemikama" se elektropozitivnějším kovem myslí ten, co se snadno oxiduje - třeba sodík, vápník, zinek a vůbec ty "před vodíkem". bez ohledu na to, jak tomu kdo říká, to s tím zinkem funguje, šel by použít i hořčík...

[Sendyx]

Co se týče ustalovače, kdysi moc dávno jsme si s tím hráli, ale už si to moc nepamatuju... jedna metoda, jak z toho dostat stříbro byla jednoduchá, něco se tam přidalo (tuším kyselina octová + ještě něco ?) a pak se do toho pověsil mosazný nebo měděný plech, stříbro se na něm během pár dnů až týdnů vyloučilo.
Druhý postup byl složitější, chemikálie snad mám ještě někde poznamenané - po přidání něčeho se to přivedlo do varu, veškeré kaly se rozpustily, po vychlazení se to vysráželo dalším roztokem, vzniklá sraženina se vyžíhala v kelímku, vyprala horkou vodou, zbytek se odfiltroval, filtrát se rozpustil kyselinou dusičnou a roztok se srazil kyselinou chlorovodíkovou, čímž vznikl dost čistý chlorid stříbrný, a ten už se dá zpracovat snadno.

[Sendyx]

Co se týče ustalovače, kdysi moc dávno jsme si s tím hráli, ale už si to moc nepamatuju... jedna metoda, jak z toho dostat stříbro byla jednoduchá, něco se tam přidalo (tuším kyselina octová + ještě něco ?) a pak se do toho pověsil mosazný nebo měděný plech, stříbro se na něm během pár dnů až týdnů vyloučilo.
Druhý postup byl složitější, chemikálie snad mám ještě někde poznamenané - po přidání něčeho se to přivedlo do varu, veškeré kaly se rozpustily, po vychlazení se to vysráželo dalším roztokem, vzniklá sraženina se vyžíhala v kelímku, vyprala horkou vodou, zbytek se odfiltroval, filtrát se rozpustil kyselinou dusičnou a roztok se srazil kyselinou chlorovodíkovou, čímž vznikl dost čistý chlorid stříbrný, a ten už se dá zpracovat snadno.

[Hill]

Kdysi jsme zkoušeli stříbřit dráty na vzduchové cívky a později dráty na rezonátory do konvertorů UHF (tedy pardon - na 2. TV program).
Jenže to bylo jedno: ať už vyloučením na mědi nebo elektrolyticky, lepší to nebylo, než holá měď. Častěji horší.
Až po letech jsme to viděli pod mikroskopem: stříbro neudělalo hladký povrch, ale šupiny, které při pokusu o zaleštění šly dolů, čili účinek opačný, než se teoreticky dalo předpokládat.

[Hill]

Kdysi jsme zkoušeli stříbřit dráty na vzduchové cívky a později dráty na rezonátory do konvertorů UHF (tedy pardon - na 2. TV program).
Jenže to bylo jedno: ať už vyloučením na mědi nebo elektrolyticky, lepší to nebylo, než holá měď. Častěji horší.
Až po letech jsme to viděli pod mikroskopem: stříbro neudělalo hladký povrch, ale šupiny, které při pokusu o zaleštění šly dolů, čili účinek opačný, než se teoreticky dalo předpokládat.

[Sendyx]

My zkoušeli stříbřit klíče... dopadlo to tak, že se na nich usadila hnusná stříbrošedá vrstva... po půl roce používání se teprv vyhladila do přijatelné stříbrné podoby. Ty dráty jsem zkoušel taky a výsledek byl nějaký, snad o trochu lepší, než holá měď - ale to se stříbřilo snad 14 dnů v roztoku.

[Sendyx]

My zkoušeli stříbřit klíče... dopadlo to tak, že se na nich usadila hnusná stříbrošedá vrstva... po půl roce používání se teprv vyhladila do přijatelné stříbrné podoby. Ty dráty jsem zkoušel taky a výsledek byl nějaký, snad o trochu lepší, než holá měď - ale to se stříbřilo snad 14 dnů v roztoku.