Předzesilovač Fairchild

[sinclair]

Najdeme na tom rozborem nějaké mouchy?
V originálu a s originálním osazením (použil to Siemens pro ukázkovou aplikaci vlastností BC153 a BC154) to mělo podle literatury skvělé vlastnosti. Hlavně tedy lineární odstup, v poloze pro MM přenosku -72dB a pro vstup magnetofon bylo udáno -84dB, takže přes A filtr s hodnotami asi o 7-8dB lepšími. Zřejmě díky těm pnp nízkošumovým speciálům BC154 a i BC113.
U výrobku Siemens BC154 bylo udáváno F=0,8 až 1dB pro pásmo 30Hz až 15kHz, tedy se započítaným výstřelovým a blikavým šumem. To vše už v roce 1972.
Existoval k tomu Fairchildem vyvinutý koncový zesilovač, který ale nemůžu najít. Všecky AN od Fairchildu, jako by někdo vymazal.
Myslím, že se o něm, pod nějakým zapojením s tesláckými tranzistory, zmiňoval snad Zátopek (nebo Vlček?).
Bylo to v nějakém modrém amáru mezi 2000-2005, ale s Darlingtony na konci, které tam původně nebyly, protože Fairchild je nevyráběl.
Původní koncový stupeň Fairchild měl diferenční vstup a všecky tranzistory byly diskrétní, řady 2N a BCY, výkon okolo 50W na kanál a ukrutánský odstup, snad -100dB.
Nemáte někdo to originál zapojení koncáku?

[AZK401]

Leoši, máte ode mně dvě nevyzvednuté zprávy. Prosím o odpověď.

[ADUS46]

Schema tohoto předzesilovače jsem kdysi v minulém tisíciletí viděl v časopise Hudba a Zvuk.Možná bude poblíž i zapojení konce.Vlastním všechny čísla HaZ ale bohužel jsem mimo domov.

[ok1hga]

Leoši, odkud je ten předzesilovač ?
. . . zdá se mi povědomý.
jen si nemohu vzpomenout odkud.

[ok1hga]

Leoši, odkud je ten předzesilovač ?
. . . zdá se mi povědomý.
jen si nemohu vzpomenout odkud.

[rvx73]

Ta fyziologie s pot. bez odbočky mi připomíná zapojení, které má na svých stránkách p. Belza

[Kremik]

A jak to vlastně funguje, ty dva poťáky jsou spřažené nebo ne?

[VASEK_W]

A proč by měly být spřažené? To by tam byla nakreslená ta přerušovaná čára jako je to u těch přepínačů.
Tak jak je to namalované to funguje tak, že tím levým potem označeným "fyziologický regulátor" se pouze nastavuje požadovaná vlivnost velikosti "fyziologie". A hlasitostí se reguluje pouze klasické zesílení.

Takto to měla u svých výrobků poměrně často AIWA, která měla též LOUDNES jako potenciometr, jímž si mohl uživatel její vliv nastavit podle svých momentálních potřeb ovlivněných velikostí místnosti, jejím akustickým vlivem, kvalitou či nekvalitou reprobeden, kvalitou či nekvalitou nahrávky, okamžitou hlasitostí atd. Prostě to bylo tenkrát docela příjemné "kroutítko" na poštelování zvuku.
Jednodušší verze byla pouze přes přepínač, kdy se využívala v zapojení několika přidaných rezistorů a kondenzátorů další odbočka na potenciometru. Tesla ty poty s odbočkou z dráhy měla značené "Y", např. TP289 25k/Y

Dnes je to již celkem zbytečné na dražších aparátech (tím myslím opravdu, ale opravdu dražších ), na běžné spotřebce to ještě někdy někomu může pomoci při tišším poslechu ...

Vašek

A ještě dodám pro úplnost, že v tom plánku je chybka mohoucí splést neznalé. Pětipolohový přepínač vstupů nemá nakreslené to mechanické spřažení části vlevo a nahoře se zpětnovazebními prvky (R a C)

[Kremik]

Na přepínači vstupů to spřažení taky nakresleno není a je tam.
Takže s každou změnou hlasitosti je potřeba dolaďovat loudness? Divné.

Edit: Aha, takže já musím dodat, že jsem odpovídal na příspěvek v tu chvíli ještě bez dodatku

[Hill]

Mě spíše zaujal ten filtr šumu - článek "dvojité T" laděný asi na 18 kHz, na nichž má útlum nejméně 34 dB. Dobrý nápad. Otázka je, jestli moc vadí, že na 20 kHz už zase propouští, i když jen -24 dB.
Ale pro větší strmost charakteristiky v oblasti kritického kmitočtu by to chtělo živit ze sledovače, aby se dostal na -3 dB při alespoň 4,5 kHz a -6 dB na 7 kHz.
V určité poloze potenciometru fyziologické regulace totiž může mít filtr šumu pokles o 3 dB už na 1 kHz a o 6 dB na 1,8 kHz. Kmitočet maximálního útlumu se s vnitřním odporem zdroje nijak výrazně neposune, s rostoucí vnitřní impedancí zdroje roste jen strmost.
Samozřejmě jde o oblast, v níž by šum nejvíce rušil. Možná naopak požadavek na maximálně rovný průběh co nejvýše a strmé odříznutí všeho nad tím je kontraproduktivní.

[Hill]

Mě spíše zaujal ten filtr šumu - článek "dvojité T" laděný asi na 18 kHz, na nichž má útlum nejméně 34 dB. Dobrý nápad. Otázka je, jestli moc vadí, že na 20 kHz už zase propouští, i když jen -24 dB.
Ale pro větší strmost charakteristiky v oblasti kritického kmitočtu by to chtělo živit ze sledovače, aby se dostal na -3 dB při alespoň 4,5 kHz a -6 dB na 7 kHz.
V určité poloze potenciometru fyziologické regulace totiž může mít filtr šumu pokles o 3 dB už na 1 kHz a o 6 dB na 1,8 kHz. Kmitočet maximálního útlumu se s vnitřním odporem zdroje nijak výrazně neposune, s rostoucí vnitřní impedancí zdroje roste jen strmost.
Samozřejmě jde o oblast, v níž by šum nejvíce rušil. Možná naopak požadavek na maximálně rovný průběh co nejvýše a strmé odříznutí všeho nad tím je kontraproduktivní.

[JiriTom]

A nechtěl bych slyšet tu bombu do beden při přepnutí filtru hluku...🙂

[Kremik]

Řekl bych, že žádná bomba nebude.

[sinclair]

Úroveň, nastavitelná samostatným loudness regulátorem je docela chytré řešení.
Obešla se tak z větší části nutnost kalibrace - srovnávání citlivosti vstupů, kterou měly např. ty nejlepší stroje od Dualu. Například Dual CV1700, ale i "nižší" modely mají přepínatelnou citlivost každého vstupu ve 3 stupních po 3dB, aby bylo možno vstupní úrovně všech vstupů subjektivně "srovnat" a fyziologický regulátor na odbočkách potenciometru hlasitosti pak fungoval správně.
Mám to na univerzální desce teď zhruba sestaveno. Nízkošumový speciál BC154 jsem zatím nahradil vybraným BC179C S&H. Chci zkusit ještě BC159C S&H - jak jsem vyčetl, tak BC153 a BC154 jsou vyrobené stejným procesem a vytříděné právě z BC159. Pak jsou ještě v záloze na vyzkoušení BC322C Mot, BC415C S&H, BCY71, naše KC309F a z nejnovějších stříbrné BC560 Ph.
Z Japonců toho moc nemám, tak asi jen 2SA970, 2SA872 a z prdele zkusím i orig Fairchild SS9015.
Zbytek npn osazení jsou zatím nijak nevybrané polské BC413C. Tam chci později ozkusit taky naše KC239F, BC319C Mot, MPSA18 Mot a stříbrné BC550 Ph. Z Japonců pak 2SC2240, 2SC1775 a Fairchild SS9014, jestli npn nebudou horší, než Evropa/Amerika.
Z klasických, amerických 2N obou vodivostí, nemám skoro žádný, vysloveně ultra-nízkošumový typ, jako byly kdysi 2N3391, 2N4250 a podobné výstřelky.
Zatím tam taky nemám vhodný přepínač vstupů. Ten musí ZV přepínat bez přerušení, nemá-li to práskat.
Teď mám zapojen jen ZV odpor 10k pro line vstup radio a vstupní dělič. Z našich WK533.xx musím vyměřit typ, co přepíná bez přerušení.
Možná by pomohlo zapojení odporu 1M-1M5 natrvalo do ZV, aby nedocházelo k úplnému přerušení ZV.
Zatím je to jen nahrubo "slepeno" a odzkoušeno, že to slušně hraje, i bez přesného nastavení je tam slušná přebuditelnost. Korekce korigují, filtry filtrují, ale už nebylo tolik času, přesně to nastavit a změřit. Filtry vřazuju tlačítky Isostat a tady nic nepráská.
Potenciometr loudnessu 50k, má být podle mého subjektivního zjištění s lineárním průběhem.
Uvidíme.

[josef-1]

Nechce se tomu ani věřit, ale tento předzesilovač jsem bastlil již před více jak 50 lety. Byl uveřejněn v HaZ 1/1968. To byla doba, kdy se tišťáky kreslily na pauzák, systém Eagle ještě lítal v oblacích a dostupnost kvalitních součástek nebyla zrovna nejlepší. Přesto bastlení bylo (a snad pořád je) velmi zajímavé. Pro názornost několik fotek z historie.

[sinclair]

No vida! Zatraceně pěkná práce!
A jak jsi s tím předzesilovačem spokojený? Jaký pnp tranzistory máš na vstupu?
Koncové zesilovače jsou jakého zapojení? Podle toho hejna elektrolytů soudím, že asi něco asymetrického - Sinclair či ještě TW30G?

[josef-1]

Na vstupu jsou asi KF517B, které v té době byly dostupné a konce byly asi 2x15W něco na styl TW30 (pamatuji si, že jsem se tam dost natrápil s brumem, najít správné zemění bylo dost složité). Až v pozdější době jsem jsem tam dodával Sinclaira. Byly to nesymetrické konce 2x50W, osazená KD503, ale to již je další kapitola a zcela jiná konstrukce, která dnes již asi překonaná.