UHER Royal De Luxe

[MartinHavel]

Ahoj, když jsem dostal možnost koupit tenhle stroj v zachovalém stavu za čtyři stovky, nelenil jsem. Až na chybějící plexi a přebývající samolepky motýlků pěkný kousek.

Vzhledem ke stáří jsem se rozhodl pro úplnou mechanickou rozborku. U elektrické části jsem pořádně prolil přepínače lihem a zkontroloval některé ellyty namátkou a kondy na klíčových místech. Všechny OK i s rezervou parametrů. Příjemné zjištění po kotoučáku Saba, kde byly všechny tantaly v háji. Pro seřízení mechaniky jsem si zhotovil z dřívka, gumičky a drátku provizorní siloměr. I když mi bylo jasné, že pro bezvadnou funkci celé mechaniky ve všech režimech bude nutné individuální doladění. Velkým problémem byly brzdy. Gumové patky ne, že by byly ztvrdlé, nějakou pružnost měly, ale jaksi ztratily schopnost brzdit. Hodně dlouho jsem laboroval s jejich pružinami, měnil je za jiné a chtěl se mermomocí vyhnout zásahem do gumových patek. Nebylo zbytí, jejich „aktivní“ část jsem opatrně seřízl a nalepil kousek nové gumy, kterou jsem nožem vymodeloval do požadovaného tvaru. Brzdy konečně brzdily. Ale stejně, finální doladění mě málem přivedlo do blázince. Ne a ne to seřídit. Lví podíl na tom měl pásek, se kterým jsem mechaniku seřizoval. Pak mě napadlo zkusit pásek jiný a bylo jasno, problém nebyl v mechanice, ale v pásku – na řídících pákách způsoboval značné tření a v některých místech i skřípal. Přitom vizuálně vypadal dobře. Konečně byla mechanika seřízená a já se pustil do zkoušení elektrické části.

Nenahrával. Oba kanály. Vzal jsem generátor a škopek a podnikl měřící kolečko po obvodech. Někde se mi ztrácel signál. Jeden z kanálů vykazoval zkrat na kostru v signálové cestě. Dlouho jsem nemohl zjistit kde je konkrétně. Pak mě napadlo vzít silnou lupu a koukat na plošňák. U jednoho pájecího bodu kostry kde jsem znovu připájel drát jsem pod lupou viděl, že jeden drátek z licny se dotkl pájecího bodu signálu. Heuréka! Jeden kanál OK. Paráda, jsem takový machr, že mi nestačí původní závady, já si musím vyrobit ještě další! A Bohužel ne poslední, viz níže. Tak ještě druhý kanál a bude hotovo.

Tak jako všechny cesty prý vedou do Říma, tak všechny důležité signálové cesty v tomhle typu vedou do šíleného dvanáctipatrového přepínače, na jehož řadu kontaktů není ani vidět, natož mít možnost měřit. Vzpomněl jsem si na rozborku a sborku trojkombinace Rosita, kdy při manipulaci s elektronikou začaly upadávat drátky z plošňáků. Pájecí body neoznačené. Neexistuje volně dostupná dokumentace. I když jsem nafotil mnoho fotek, tak při dohledání odkud mohl ten který drátek odpadnout nebylo z fotky patrné konkrétní místo, protože ho zakrýval zase jiný drátek. Měl jsem strach, aby to u tohohle přepínače nedopadlo stejně, při těžkopádné manipulaci s ním a nutnosti měřit na něm. Začal jsem si pohrávat s myšlenkou jaké by to bylo, kdyby ten přepínač nebyl. A jakmile jsem na něm objevil upadlý drátek – a zrovna živák do záznamové hlavy, bylo rozhodnuto. To je přece ta druhá závada, hurá! Celý přepínač jsem odpojil a natrvalo zapojil obvody v režimu stereo, stejně nic jiného používat nebudu. Trvalo mi to asi 3 hodiny. Drátařina se výrazně zjednodušila, některé dráty obvodů které nebudu používat jsem vypájel a aspoň nemusím uvažovat nad špatnými kontakty. Jakmile jsem magneťák zapnul, hned jsem zjistil změnu – nenahrával už zase vůbec. Zase generátor a škopek a celé měřící kolečko po obvodech přístroje nanovo. Tři odpoledne jsem měřil a přemýšlel. Nic jsem neobjevil. Na mazací hlavě sinus oscilátoru, na záznamové taky a byla vidět modulace nahrávaným kilohertzem. Všechno vypadalo dobře. Ale nenahrával. Začal jsem měřit kolem oscilátoru a objevil renonc ve schématu v SM, no nic, tak úplně těm údajům taky věřit nemůžu. Je zajímavé, že v SM pro model C – což by měl být identický model akorát bez konců a repro, jsou jiné některé hodnoty a postupy pro seřízení trimrů elektrické části což by asi být nemělo.

Možná taky znáte ten pocit, kdy vám dlouho něco nejde – něco co by mělo jít, ne a ne na to přijít. Člověk si připadá jako úplný blbec a nakonec si není jistý ani tím, jak se jmenuje. Zadíval jsem se na konektor hlav na šasi a uvědomil si, že mi neštimujou barvy stíněných kablíků s tím, kam vedou. Začal jsem pátrat jak jsou ty hlavy v držáku zapojený. Schéma v SM neřeklo nic. Při pohledu zespodu na ten držák to úplně patrné není, je tam málo místa, jsou tam nacpaný děliče a nechtěl jsem zbytečně hýbat s těmi tenkými lanky. Vzal jsem si tedy držák s hlavama, multimetr a začal měřit. Ahá, tak mazací je zapojená na tyhle piny, ty vedou támhle, OK, jasno a támhle je jejich kostra. Pilotní je zapojená na tyhle piny, tu jsem ale odpojil, ta mě nezajímá. Záznamová je zapojená semhle, dobrý, kostra na tenhle pin a vede kam? NIKAM!!! A jestli myslíte, že jsem začal nadávat až se hory zelenaly, tak se pletete. Zíral jsem na to v němém úžasu. Jak jsem odpájel ten kablík k pilotní hlavě, jo... To mohl nahrávat, když hlava nebyla ukostřená a oba kanály jsem krmil shodným signálem. Vůbec by mě nenapadlo, že v magnetofonu, kde se důkladně řeší stínění a kostření signálových cest se bude záznamová hlava kostřit kablíkem k hlavě pilotní. A taky s přihlédnutím k faktu, že to nebyl žádný low entry model. A ruku na srdce – vás by to napadlo?

Původně jsem tenhle článek chtěl dát do hvězdné pěchoty, že by se tam jako dobře vyjímal. Ale na druhou stranu tam zase tak úplně nepatří, má totiž dobrý konec. Tak ať vám to všechno dobře hraje, svítí, topí, vaří, chladí…..