Vzájemná vazba cívek

[Duvsan]

Toto sme brali v škole. Ale neviem si to predstaviť. Siločiary od jednej cievky k druhej hej, ale rozdiely medzi tými druhmi väzieb. Matematické myslenie mi veľmi nejde. Toto vlákno mi ušlo, neupozorňovalo sa a zabudol som. Počítam odkazy, možno sa niečo dozviem. Teraz musím do práce. Tak zatiaľ

[FERYACT]

K perfektnímu výkladu Mtajovského by se dalo dodat že rezonanční křivka nadkriticky vázaných cívek se pozná podle toho že je rozšířená a má prosedlání uprostřed.To se používá pro zpracování signálů s větší šíří pásma.

[BOBOBO]

Tak přesně takový výklad člověku počínajícímu nic neřekne . Nwm jestli někdo ze společnosti něco podobného navrhuje , tomu nevěřím . Zde je spíše potřeba názorných obrázků . Marně stále vzpomínám , kde leží . Je to obrázek dvou mf cívek na jedné kostře s jádry . Pokud jsou naladěny s jádry nad horní apod dolní cívkou , tak je hodnota podkritická . Pokud jsou obě jádra nad cívkami , tak je vazba kritická a když je jádro spodní cívky nahoře a horní dole , tak je vazba nadkritická . Pochopitelně se jedná o soustavu , která byla takto sestrojena . Je o tom psáno v Kotkovi , přímo o pozicích jader . No a až k těm jednotlivým polohám jader bych dal vysvětlení změny výsledků počítání dle dodaných vzorců .

[Bernard]

Na té vzájemné indukčnosti je záhadné a nepříjemné to, že nemá schematickou značku, a tak se na schematu nevyskytuje jako nějaká součástka. Pokud však můžeme spojit konec jedné cívky se začálkem druhé, je po problému. Můžeme totiž ty vázané cívky překreslit na ekvivalentní T-článek individuálních indukčností, u kterého na vnějších svorkách naměříme stejné hodnoty indukčností jako předtím. Vnitřní společná má velikost -M, tedy zápornou číselnou hodnotu té původní vzájemné. To mínus znamená jen to, že fáze je oproti "normální" indukčnosti o 180° otočená.

Teď už to bude jasné. Původní paralení rezonanční obvody, vázané vzájemnou indukčností, se najednou jeví jako paralelní rezonanční obvod a sériový rezonanční obvod, vázané společnou reaktancí -ωM. Čím byla kvalita těch paralelních obvodů lepší, tím vyšší byla hodnota dynamického odporu v rezonanci, RD. A teď to přijde:

Čím vyšší je hodnota RD, tím vyšší kopec napětí se vytváří na paralelním obvodu. Navázaný sériový obvod má ale o to menší impedanci a na stejné frekvenci se usiluje o vytvoření o to větší jámy. Výsledek toho přetahování je, že při nízkých kvalitách v okolí rezonančního kmitočtu dominuje kopec, při vysokých kvalitách víťezí jáma. A na přesné kvantitativní posouzení jsou potom nejlepší ty vzorce.

[Bernard]

Na té vzájemné indukčnosti je záhadné a nepříjemné to, že nemá schematickou značku, a tak se na schematu nevyskytuje jako nějaká součástka. Pokud však můžeme spojit konec jedné cívky se začálkem druhé, je po problému. Můžeme totiž ty vázané cívky překreslit na ekvivalentní T-článek individuálních indukčností, u kterého na vnějších svorkách naměříme stejné hodnoty indukčností jako předtím. Vnitřní společná má velikost -M, tedy zápornou číselnou hodnotu té původní vzájemné. To mínus znamená jen to, že fáze je oproti "normální" indukčnosti o 180° otočená.

Teď už to bude jasné. Původní paralení rezonanční obvody, vázané vzájemnou indukčností, se najednou jeví jako paralelní rezonanční obvod a sériový rezonanční obvod, vázané společnou reaktancí -ωM. Čím byla kvalita těch paralelních obvodů lepší, tím vyšší byla hodnota dynamického odporu v rezonanci, RD. A teď to přijde:

Čím vyšší je hodnota RD, tím vyšší kopec napětí se vytváří na paralelním obvodu. Navázaný sériový obvod má ale o to menší impedanci a na stejné frekvenci se usiluje o vytvoření o to větší jámy. Výsledek toho přetahování je, že při nízkých kvalitách v okolí rezonančního kmitočtu dominuje kopec, při vysokých kvalitách víťezí jáma. A na přesné kvantitativní posouzení jsou potom nejlepší ty vzorce.

[FERYACT]

Dostali jsme se na několik úrovní našeho problému a každý si může vzít to co umí zchroustat.

[mtajovsky]

BOBOBO << já, když jsem to s těmi jádry a vazbou taky někde poprvé viděl, tak mě to spíš zmátlo. Jádry se obvykle nastavuje indukčnost cívek a vzájemnou polohou cívek jejich vazba - vzájemná indukčnost. A u toho popisovaného uspořádání se to jaksi kombinuje.

Jinak, pokud někomu pořád není jasné, co to ta vzájemná indukčnost je, tak je to jednoduché. U samotné cívky s indukčností L1 je napětí na ní (harmonický průběh proudu):

U1 = I1 . ω1 . L1 (1)

Pokud má cívka magnetickou vazbu na jinou, kterou protéká proud I2, tak se zjistilo, že působením mag. pole od cívky L2 vznikne na L1 další příspěvek napětí o velikosti dané koeficientem M, který vyjadřuje, jak je vazba silná:

M . ω2 . I2 (2)

takže celkové napětí na L1 je:

U1 = I1 . ω1 . L1 + I2 . ω2 . M (3)

Jak je vidět z (2), koeficient M má fyz. rozměr indukčnosti a proto se mu říká vzájemná indukčnost. Použitím (3) se taky dá jednoduše odvodit známý vzorec pro celkovou indukčnost 2 seriově zapojených cívek se vzájemnou indukčností M:

L = L1 + L2 + 2.M

[mtajovsky]

BOBOBO << já, když jsem to s těmi jádry a vazbou taky někde poprvé viděl, tak mě to spíš zmátlo. Jádry se obvykle nastavuje indukčnost cívek a vzájemnou polohou cívek jejich vazba - vzájemná indukčnost. A u toho popisovaného uspořádání se to jaksi kombinuje.

Jinak, pokud někomu pořád není jasné, co to ta vzájemná indukčnost je, tak je to jednoduché. U samotné cívky s indukčností L1 je napětí na ní (harmonický průběh proudu):

U1 = I1 . ω1 . L1 (1)

Pokud má cívka magnetickou vazbu na jinou, kterou protéká proud I2, tak se zjistilo, že působením mag. pole od cívky L2 vznikne na L1 další příspěvek napětí o velikosti dané koeficientem M, který vyjadřuje, jak je vazba silná:

M . ω2 . I2 (2)

takže celkové napětí na L1 je:

U1 = I1 . ω1 . L1 + I2 . ω2 . M (3)

Jak je vidět z (2), koeficient M má fyz. rozměr indukčnosti a proto se mu říká vzájemná indukčnost. Použitím (3) se taky dá jednoduše odvodit známý vzorec pro celkovou indukčnost 2 seriově zapojených cívek se vzájemnou indukčností M:

L = L1 + L2 + 2.M

[breta1]

Nepatří tam +/-2M?

[BOBOBO]

Naopak , já když to budu osobně vysvětlovat , tak ta poloha jader bude pro mne výchozí . Ale zde nebudu prezentovat , protože nevznikne polemika o prezentaci ale použití nesprávných výrazů , vztahů atd . Nikdy nezapomenu na výklad učitele o točivém magnetickém poli . Prostě od něj by to pochopil i středně inteligentní loveckej pes . Takových učitelů je Bohužel málo . He-he , viz příspěvek výše , Duvsanovi to pomůže k pochopení principu .

[mtajovsky]

[mtajovsky]

[BOBOBO]

Nechme tak .

[hony-x]

dik

[Duvsan]

Takže "sekundárna" cievka s paralelným kondom, tedy rezon. člen, na rezonančnej frekvencii primárny okruh zaťažuje a tým dôjde k vzniku toho sedla? Žeby som tomu po rokoch pochopil?

[Bernard]

Určitě pochopíš i to, co tu říkal mtajovsky. V cívce L2 se objeví zdroj napětí, kterého velikost je závislá na proudu přes L1. No a to napětí prohání proud přes L2 a C2 v sérii, takže ten druhý laděný obvod je sériový.

[Bernard]

Určitě pochopíš i to, co tu říkal mtajovsky. V cívce L2 se objeví zdroj napětí, kterého velikost je závislá na proudu přes L1. No a to napětí prohání proud přes L2 a C2 v sérii, takže ten druhý laděný obvod je sériový.

[Duvsan]

Sériová rezonance, tak jsem to myslel. A to dělá to sedlo. No teda, 18 let od střední tomu konečně rozumím.