Vkládání zajímavých obrázků III

[EKKAR]

Těch procesů bylo víc, každej původní výrobce filmů měl v podstatě svůj, jen tu C-41 se jakž-takž povedlo standartizovat, protože za ní stáli Amíci s Kodakem a povedlo se ji automatizovat a miniaturizovat do skříní s nápisem "FOTOLAB". Optejte se Hilla, co znamenalo "dělat barvu" za komančů ve fotokomoře doma ... Barevný filtry s přesnou charakteristikou do zvětšováku, chemická laborka na míchání roztoků hadr, navíc polovička chemikálií jedy až prudký jedy ...

[EKKAR]

Těch procesů bylo víc, každej původní výrobce filmů měl v podstatě svůj, jen tu C-41 se jakž-takž povedlo standartizovat, protože za ní stáli Amíci s Kodakem a povedlo se ji automatizovat a miniaturizovat do skříní s nápisem "FOTOLAB". Optejte se Hilla, co znamenalo "dělat barvu" za komančů ve fotokomoře doma ... Barevný filtry s přesnou charakteristikou do zvětšováku, chemická laborka na míchání roztoků hadr, navíc polovička chemikálií jedy až prudký jedy ...

[Crifodo]

[samec]

A hentá sýto-červená na semafóre uprostred...
Až mám chuť napísať v C program a spočítať všetky jedinečné farby bez ohľadu na jasovú zložku.

[Hill]

Fotil jsem převážně na Orwo NC20, vyvolával v jejich soupravě, fotky jsem dělal na papíry PM20 od Fomy taky v jejich sadě, k vývojkám jsem si míchal regenerační roztok. Naprostá většina chemie na to se dala sehnat bez občanky či jiné registrace, jen to chtělo přesné lékárnické váhy. Uvítal jsem papíry PM30, to byl dar s nebes - hotovou fotku jsem mohl vyhodnotit ne za 65, ale za 8 minut. Taky se vývojka držela na 30°C, to s předchozími papíry nešlo, a uschla volně ložená, bez zažehlování formalínu v leštičce. Na vývojku termostat a míchání, aby teplota držela ±¼°C. Se subtraktivní filtrací jsem se příliš neskamarádil, i když Opemus se šuplíkem a později míchací hlavu jsme v obecní fotokomoře měli, vyzkoušel jsem i objektiv Janpol color, ani ten mě příliš nenadchnul, radši jsme si s bráchou sehnali výtažkové RGB filtry používané v polygrafii, protože nelámaly světlo a neuhýbaly s obrazem, jako skleněné (jeden stál 8 korun a daly se z něj udělat 4 do bubínku pod objektiv, který brácha, tehdy v učení na zámečníka, vysekal na lisu), udělali jsme si časové spínače s dvoupatrovým řadičem, přepínač horní a dolní sekce: 0-25 byly časy od 1" do 17,8", polohy 26-51 svítily dvacetkrát déle. Ano, odporový řetězec byl sestavený "co poloha, to decibel". Filtrace uváděná na papírech se podělila pěti a vyšly časy. Výhoda přepínače byla v tom, že se přepnulo o potřebný počet kroků nahoru nebo dolů před výměnou filtru (otočením bubínku) pěkně v pořadí R-G-B.
Kupodivu to nebylo nijak pozorovatelně pomalejší, než namíchání barvy světla na míchací hlavě. Něco fotek jsem se nadělal, protože ty si častěji někdo prohlédl, šlo to i bez zatemnění a projektoru.
No a diapozitivy? Na Agfachrom Professional jsem fotil na přání ženicha (profesionálního fotografa) jen jednou. Neviděl jsem ani jeden. Možná se jednou promítaly během těch 5 let, co byl ženatý, ale pak už vůbec ne. Na Orwochrom jsem vyfotil jen jeden film, ta šílená rudá mě vrhla k Fotochemě.
Možná i proto, že jsme po osmašedesátém byli na sytou rudou obzvláště alergičtí...
Pak jsem už na diáky používal Fomachrom D a vozil ho k vyvolání přímo do fabriky v Hradci. Použití polarizačního filtru a jeho správné natočení před objektivem foťáku na tom materiálu vykouzlilo barvy hodné dražší inverze. Jinak Fomachrom D uměl skvěle barvy podzimu...
On vlastně každý materiál chtěl svoje už od volby záběru.
V příloze jsou skeny diáků o pár let mladších a je znát, že už to byl slušný materiál. Do půlky sedmdesátých let byly ty materiály na našem trhu sice použitelné, ale dlouhodobá stabilita barev je dnes jen pro otrlé.

[Hill]

Fotil jsem převážně na Orwo NC20, vyvolával v jejich soupravě, fotky jsem dělal na papíry PM20 od Fomy taky v jejich sadě, k vývojkám jsem si míchal regenerační roztok. Naprostá většina chemie na to se dala sehnat bez občanky či jiné registrace, jen to chtělo přesné lékárnické váhy. Uvítal jsem papíry PM30, to byl dar s nebes - hotovou fotku jsem mohl vyhodnotit ne za 65, ale za 8 minut. Taky se vývojka držela na 30°C, to s předchozími papíry nešlo, a uschla volně ložená, bez zažehlování formalínu v leštičce. Na vývojku termostat a míchání, aby teplota držela ±¼°C. Se subtraktivní filtrací jsem se příliš neskamarádil, i když Opemus se šuplíkem a později míchací hlavu jsme v obecní fotokomoře měli, vyzkoušel jsem i objektiv Janpol color, ani ten mě příliš nenadchnul, radši jsme si s bráchou sehnali výtažkové RGB filtry používané v polygrafii, protože nelámaly světlo a neuhýbaly s obrazem, jako skleněné (jeden stál 8 korun a daly se z něj udělat 4 do bubínku pod objektiv, který brácha, tehdy v učení na zámečníka, vysekal na lisu), udělali jsme si časové spínače s dvoupatrovým řadičem, přepínač horní a dolní sekce: 0-25 byly časy od 1" do 17,8", polohy 26-51 svítily dvacetkrát déle. Ano, odporový řetězec byl sestavený "co poloha, to decibel". Filtrace uváděná na papírech se podělila pěti a vyšly časy. Výhoda přepínače byla v tom, že se přepnulo o potřebný počet kroků nahoru nebo dolů před výměnou filtru (otočením bubínku) pěkně v pořadí R-G-B.
Kupodivu to nebylo nijak pozorovatelně pomalejší, než namíchání barvy světla na míchací hlavě. Něco fotek jsem se nadělal, protože ty si častěji někdo prohlédl, šlo to i bez zatemnění a projektoru.
No a diapozitivy? Na Agfachrom Professional jsem fotil na přání ženicha (profesionálního fotografa) jen jednou. Neviděl jsem ani jeden. Možná se jednou promítaly během těch 5 let, co byl ženatý, ale pak už vůbec ne. Na Orwochrom jsem vyfotil jen jeden film, ta šílená rudá mě vrhla k Fotochemě.
Možná i proto, že jsme po osmašedesátém byli na sytou rudou obzvláště alergičtí...
Pak jsem už na diáky používal Fomachrom D a vozil ho k vyvolání přímo do fabriky v Hradci. Použití polarizačního filtru a jeho správné natočení před objektivem foťáku na tom materiálu vykouzlilo barvy hodné dražší inverze. Jinak Fomachrom D uměl skvěle barvy podzimu...
On vlastně každý materiál chtěl svoje už od volby záběru.
V příloze jsou skeny diáků o pár let mladších a je znát, že už to byl slušný materiál. Do půlky sedmdesátých let byly ty materiály na našem trhu sice použitelné, ale dlouhodobá stabilita barev je dnes jen pro otrlé.

[Hubert_79]

Zajímavé informace a vzpomínky. Jen Jardo - nebyla ta padesátka na Prakticu světelná 1,8? Měl jsem to coby startovací fotovýbavu. Jak tu L2, tak právě tu padesátku. Pak přibyl Mír 3,5/28 mm a myslím Tair 2,8/135 mm.

Jo, měla. Udělal jsem překlep a ještě ho 2x zkopíroval. Už to opravuji. Jo a Sonar MC Auto jsem měl, taky 2,8/135. Škoda ale času, než se při výměně chytil závit. Na druhou stranu - za ty peníze to vše udělalo spoooustu kvalitních snímků.
Hill

[ransom]

Když se k tomu vrátím:
Bylo to opravdu focené na barevný negativ a NEJSOU to kolorované ČB fotografie. Strejda byl po většinu života nadšený fotograf, jen barvu si doma nikdy nevyvolával. Svoje první foťáky jsem měl právě od něho, a dodnes oplakávám Prakticu FX-3 s Tessarem 50/2.8, kterou jsem rozbil při nehodě v Chorvatsku (dal jsem si před lety šeredně na tlamu a švihnul s ní do slané louže na šutrech).
Různá kvalita snímků má, pokud je mi známo, prosté vysvětlení. Expozice ve spěchu nahrubo odhadnutá. Pak si myslím, že to jsou nejspíš skeny z fotopapíru, v některých případech výřezy. Původní negativ se totiž podle mého nezachoval.
Ty materiály pro Reflex byly vytvořené v roce 2008, na čtyřicáté výročí okupace (mám doma to číslo tištěné). Od té doby je několikrát na další výročí recyklovali. Dnes je strýci něco přes osmdesát...

[Crifodo]

[bu2520]

mohu mít dotaz, jak je to s renovací fotek nezničí se ta původní fotka renovací? Mám vzácnou rodinnou fotku z roku 1914 a je poněkud vybledlá, rád bych jí nechal renovovat, jen se bojím aby nebyla renovace dočasná a pak fotka znehodnocená.

[Celeron]

Zkus FišerFoto v Chlumci n.C. Vzpomínám, že mi říkal, že to přefotí a pak digitálně restauruje. Ale nedělá to asi běžně. Když neudělá, tak určitě aspoň poradí, kdo, kde a jak.

[EKKAR]

Naskenování starejch fotek i negativů a následná práce s digikopiema se dá dělat i zkusmo, doma, když člověk ovládá aspoň nějakej jednoduchej fotoprográmek. Jde to v GIMPu, v Zoneru a něco málo i v doslova blbým officovským Picture Managoru ... Prostě skener nějaký lepčí řady a značky - mám Epson Perfection V370 Photo, Hill má stejnou věc o řadu nebo dvě starší a na jeho doporučení jsem to pořídil - naskenovat, uložit na exterák jako surový skeny a pracovat zásadně s kopiema těch skenů, aby se prvotní informace, kterou ta digitalizace ze starý fotky nebo negativu "vytáhne", neztratila při nějaký míň citlivý úpravě. Kopii z archivního digitálního "otisku" jde udělat kdykoliv identickou znovu a znovu, prvotní sken se ale ne vždycky už třeba kvůli nedostupnosti originálu (vrácení cenný fotky majiteli) musí dát zopakovat.

Jo a když to jde, skenovat do málo komprimujícího formátu - i když to zabere šílenej objem dat, ty informace v základním skenu jsou nedocenitelný - nikdy nevíte, jestli se v budoucnu nenachomejtnete k něčemu lepšímu, co bude schopný s tou digifotkou pracovat líp - a s něčím zpraseným jpegovskou kompresí už to nepude. Takže skenovat do bitmapy (.bmp) nebo portablu (.png), ukládat do archivu takhle surový neopracovaný - a pak teprve s tím dělat.

A černobílý obrázky rozhodně neskenovat v režimu "černobílý" - tam nikdy nemáte kontrolu, co ten kterej program ve skeneru nebo následným zpracování posoudí, že je na předloze ještě dost světlý, aby to prohlásil za bílou a naopak co je už dost tmavý, aby to označil za černou. Minimálně to udělá zubatý okraje a černý tečky do bílejch ploch. Černobílá předloha se vždycky skenuje minimálně do stupnice šedi, protože snížení rozlišení kontrastu se dá následně učunit mnohem jednodušším způsobem, nebo (nejlepší řešení) se čb předloha oskenuje BAREVNĚ a následně se z ní pomocí filtrace barev odstraní i zažloutnutí nebo jinak barevný fleky, který by samotnej černobílej sken jednoduše udělal černý i na skenu.

"Kváfně" je tenhle smrtelnej hřích vidět na souborech originálně vydavatelstvím na CD vydanejch starejch ročníků Amár, kde si někdo chtěl ušetřit práci a těm ročníkům řekněme před rokem 2000 naskenoval barevně jen obálky, zatímco vnitřek tištěnej NOVINÁŘSKÝM RASTREM VYTVÁŘEJÍCÍM STUPNICI ŠEDEJCH TÓNŮ naskenoval bohužel jenom čistě černobíle. Ano, vyšly mu menší soubory, texty i schémata jsou většinou jakž-takž čitelný, ale fotky a cokoliv dalšího, co v tisku bylo "podložený" šedivou barvou libovolný intenzity (rámečky, obsahy, popisky nebo nadpisy rubrik), to je na těch skenech beznadějně černý jako přepálenej negativ ... I proto si radši všecky tyhle starší čísla archivuju v původní papírový podobě přes to, že mi moje polovice nadává, že by mi ty archívní CD klidně i koupila - NECHCI, DĚKUJU PJEKNĚ ...

[EKKAR]

Naskenování starejch fotek i negativů a následná práce s digikopiema se dá dělat i zkusmo, doma, když člověk ovládá aspoň nějakej jednoduchej fotoprográmek. Jde to v GIMPu, v Zoneru a něco málo i v doslova blbým officovským Picture Managoru ... Prostě skener nějaký lepčí řady a značky - mám Epson Perfection V370 Photo, Hill má stejnou věc o řadu nebo dvě starší a na jeho doporučení jsem to pořídil - naskenovat, uložit na exterák jako surový skeny a pracovat zásadně s kopiema těch skenů, aby se prvotní informace, kterou ta digitalizace ze starý fotky nebo negativu "vytáhne", neztratila při nějaký míň citlivý úpravě. Kopii z archivního digitálního "otisku" jde udělat kdykoliv identickou znovu a znovu, prvotní sken se ale ne vždycky už třeba kvůli nedostupnosti originálu (vrácení cenný fotky majiteli) musí dát zopakovat.

Jo a když to jde, skenovat do málo komprimujícího formátu - i když to zabere šílenej objem dat, ty informace v základním skenu jsou nedocenitelný - nikdy nevíte, jestli se v budoucnu nenachomejtnete k něčemu lepšímu, co bude schopný s tou digifotkou pracovat líp - a s něčím zpraseným jpegovskou kompresí už to nepude. Takže skenovat do bitmapy (.bmp) nebo portablu (.png), ukládat do archivu takhle surový neopracovaný - a pak teprve s tím dělat.

A černobílý obrázky rozhodně neskenovat v režimu "černobílý" - tam nikdy nemáte kontrolu, co ten kterej program ve skeneru nebo následným zpracování posoudí, že je na předloze ještě dost světlý, aby to prohlásil za bílou a naopak co je už dost tmavý, aby to označil za černou. Minimálně to udělá zubatý okraje a černý tečky do bílejch ploch. Černobílá předloha se vždycky skenuje minimálně do stupnice šedi, protože snížení rozlišení kontrastu se dá následně učunit mnohem jednodušším způsobem, nebo (nejlepší řešení) se čb předloha oskenuje BAREVNĚ a následně se z ní pomocí filtrace barev odstraní i zažloutnutí nebo jinak barevný fleky, který by samotnej černobílej sken jednoduše udělal černý i na skenu.

"Kváfně" je tenhle smrtelnej hřích vidět na souborech originálně vydavatelstvím na CD vydanejch starejch ročníků Amár, kde si někdo chtěl ušetřit práci a těm ročníkům řekněme před rokem 2000 naskenoval barevně jen obálky, zatímco vnitřek tištěnej NOVINÁŘSKÝM RASTREM VYTVÁŘEJÍCÍM STUPNICI ŠEDEJCH TÓNŮ naskenoval bohužel jenom čistě černobíle. Ano, vyšly mu menší soubory, texty i schémata jsou většinou jakž-takž čitelný, ale fotky a cokoliv dalšího, co v tisku bylo "podložený" šedivou barvou libovolný intenzity (rámečky, obsahy, popisky nebo nadpisy rubrik), to je na těch skenech beznadějně černý jako přepálenej negativ ... I proto si radši všecky tyhle starší čísla archivuju v původní papírový podobě přes to, že mi moje polovice nadává, že by mi ty archívní CD klidně i koupila - NECHCI, DĚKUJU PJEKNĚ ...

[pepik9]

[p32]

[EKKAR]

[EKKAR]

[ransom]

Crifodo: Nevím, prostě nevím.

Jedna věc je, že to nejspíš bylo focené s jednou expozicí nastavenou na začátku, v různých světelných podmínkách (úzké ulice, něco na slunci, něco ve stínu, něco v čoudu). Nemám tuchy kdo a jak to skenoval, jestli se třeba nepokusil to po skenu upravovat a nezvoral to.

Ze strejdy už nevymámím asi nic. Nepodařilo se mi z něj dostat ani starý mgf pásky - nahrávaný v tutéž dobu na B4. Jsou na nich hodiny rozhlasovýho vysílání. Nějaký odvázaný zábavný pořady před a krátce po okupaci, než to zatrhli, jako památka na tu dobu.

[p32]

Karlíku, já nekecám, ale ty. Můžeš mi ukázat něco, co ti renovuje starou barevnou fotku do aspoň původního stavu fyzickou cestou, ale tak aby tam vůbec neexistovalo riziko poškození? Od svých 12 let, co dělám do fotografie, jsem ještě nic takového nenašel a tak se nechám a rád poučit. Přefocení či naskenování, to je přece jedno a to samé, ne? Úpravy děláš vždy na nějaké kopii.
Mimochodem, v 68. jsem taky fotil na barevný film, ale abych to hledal, tak to už vůbec ne. Mám toho od té doby tolik, že to raději vyhodím než abych někoho přesvědčoval, že to není posbírané od sousedů.