Osvětlení zahrady - jedno tlačítko dvě relé

[EKKAR]

[EKKAR]

[marshal]

cit: "Já tam žádný rozpínací kontakt nemám"

beru zpět, neuvědomil jsem si příslušnost kontaktů.
Ať se daří..

[Onlyeasy]

To se nám od včerejška urodilo komentářů, díky všem.

marshal: Asi jsem přišel na to, proč si nerozumíme. K cívce relé označené jedničkou v kolečku patří dva SPÍNACÍ kontakty, rovněž označené jedničkou v kolečku. Totéž samozřejmě platí pro dvojku. Ten plánek vypadá symetricky, ale kontakty jednoho relé "nejsou u sebe". Ty jsi zakroužkoval přepínací kontakt, který je přepínán cívkou relé č. 2.

Tento zakroužkovaný kontakt se přepíná v okamžiku, kdy pustíš tlačítko. (A to v obou cyklech, i v tom zapínacím i v tom vypínacím). Když přes tento zakroužkovaný kontakt (patřící relé č. 2) proudí elektřina do cívky relé č. 1, tak se tento kontakt ani nehne, protože cívka relé č. 2 je v této době zkratována přes tlačítko a druhou diodu. A je zkratována tak dlouho, dokud držíme tlačítko.

Všechny kontakty obou relé jsou malovány v klidovém stavu - jako kdyby nešla elektřina.

EKKAR: Ano chápu, stejně jako jsem chápal už předtím. Nic přece nebrání vložit tyristory či triaky mezi tlačítka a kontakty relé, popř. různé skupiny odporů. V podstatě se snažím použít tyristory či triaky jako funkci logických hradel, ovšem fungujících na střídavý proud. Tlačítko a kontakty relé by se měly postarat o mechanické oddělení od druhého pólu napájení.

honzasl: V těchhle impulsních relé moc kovaný nejsem. Potřeboval bych znát, co je uvnitř těch relé, jaké součástky a jejich uspořádání.

PotPalo: viz marshal. Ten obvod opravdu nemá důvod "cinkat". Je třeba si jen správně uvědomit, které kontakty patří ke které cívce. Měl jsem to namalovat asi nějak jinak.

To už vím, že dvoustavové relé může mít na svých kontaktech minimálně tři stavy. 1. sepnut jeden kontakt, 2. sepnut druhý kontakt 3. poloha mezi tím, která může změnit rozložení celého obvodu (napětí, proudy, napěťové děliče, kapacity, logické hodnoty) 4. zkrat, způsobený buď poruchou relé nebo způsobený přepínáním jednoho kontaktu na druhý, kdy přepínaný kontakt za sebou "táhne" jiskru rozepínaného obvodu (u vyšších napětí). Jiskra zionizuje vzduch kolem kontaktu, ten se stane vodivým a např. fáze se tím spojí s nulákem, ozve se rána, objeví se záblesk a vylítnou pojistky. Dávejte si pozor na zapojení s relé či přepínači, u nichž na jedné plošce je fáze, na druhé nulák a přepínací kontakt běhá mezi nimi. To co funguje bez problémů na 24 V, to může na 230 VAC zlobit.

[Onlyeasy]

Zdravím Vás vážení.

marshal: upravil jsem ten plánek na straně 5, aby bylo srozumitelnější, které kontakty patří ke které cívce. (Doufám, že teď zase někdo nebude zmatený tím, že značené čárkování přechází přes tlačítko. Ovládání tlačítka opravdu NEMÁ nic společného s pohyby relé.

Dnes přidávám plánek, který vím, že bude nabeton fungovat a z těch tří zamýšlených věcí je to koncepce číslo 2. Jedná se o zapojení 1 trafo, jedno relé na 230 VAC a jedno relé 12 V DC. Tohle bude pro mě asi nejlevnější varianta, protože usměrněný a vyhlazený zdroj na 12 V se dá pořídit kolem 150 Kč, relé (relátečko) na 12 V kolem 30 Kč, A relé na 230 VAC mám doma. Kdyby někdo chtěl to relé s cívkou na 230 VAC, tak do plošných spojů se dá sehnat kolem 150 Kč.

Plánek vypadá jako obvykle chaoticky, ale přesto myslím, že se v tom dá zorientovat. Čárkovaným obdélníkem jsem oddělil nízkonapěťovou část od zbytku zapojení, v níž běhá 230 V. Porušil jsem pravidlo, že nechci používat trafo, ani jiné zbytečnosti, přesto je mi toto zapojení ze všech nejsympatičtější, nejen kvůli nízké ceně pořízení, ale taky proto, že absolutně eliminuje riziko zákmitů tlačítka (tlačítek) při zapínání či vypínání světel.

Velkou roli zde hraje faktor zpoždění mezi přítahy a odpady relé Re1 a Re2. Zpoždění jsem vyřešil pomocí nabíjení a vybíjení dvou kondenzátorů. Během zpožďovací fáze, která by měla trvat asi 2 vteřiny je nutno pustit tlačítko. Když tlačítko držíte dál, prostě se světla buď znovu rozsvítí nebo znovu zhasnou, nebo budou pořád blikat jako blinkry, dokud to tlačítko konečně nepustíte.

Jak to tedy funguje? Na počátku je obvod galvanicky rozpojen (podmínka, kterou nemíním za žádných okolností porušit). Horní pól relé Re1 je přes odpor 9K trvale připojen na fázi. Naopak trafo je trvale horním koncem připojeno na nulák. Když stisknete tlačítko, vyšlete tím impuls nuláku, který putuje přes rozepnutý kontakt relé Re2 do spodního konce cívky relé Re1. Tím se sepne relé Re1 a přes samopřídržný kontakt se samo dál napájí v sepnutém stavu. Druhý kontakt relé Re1 v tom okamžiku rozsvítí i světla na zahradě a zároveň přivede fázi i na druhý pól trafa. Trafo od toho okamžiku dodává 12 V a začne pracovat zpožďovací obvod, který po uplynutí cca 2 vteřin sepne relé Re2. Tím se přepne jeho kontakt, který nyní impulsy z tlačítka už neposílá do spodního konce cívky relé Re1, ale do horního konce této cívky.

Tímto jsou obě relé sepnutá, světla svítí, trafo taky pracuje a dodává proud do obvodu a vše je připraveno na vypínací impuls. Když znovu zmáčkneme (kterékoliv) tlačítko, přes přepnutý kontakt relé Re2, tento impuls projde na horní konec cívky Re1. Tím se na obou pólech cívky Re1 objeví nulák. Cívka tím nemá napětí a kontakty odpadnou. Tím zhasnou světla na zahradě. Odpor 9K se postará o oddělení od fáze a zabrání zkratu vůči fázi. Tím že odpadne relé Re1, přestane jít napájení i do trafa. Po dvou vteřinách (díky zpožďovači) odpadne i relé Re2, obvody jsou úplně přerušeny a vše je "mrtvé" a čeká na další oživovací impuls nuláku pro další zapnutí světel.

Tím bylo vysvětleno, jak funguje vysokonapěťová část. A nyní se podívejme, jak jsem to vymyslel s tím nízkonapěťovým zpožďovačem na 12 V. V plánku nejsou zamalovány usměrňovací diody z trafa a vyhlazovací kondenzátor. Je tam pouze naznačen symbol diodového můstku. PLUS je nahoře a MÍNUS dole.

Když trafo začne dodávat proud do obvodu, začne se přes odporový trimr cca 22 kΩ nabíjet kondenzátor 50 µF. Když se dostatečně zvedne napětí na bázi prvního tranzistoru, tento se otevře a propustí přes odpor 5K6 a druhý odpor 4K7 proud do druhého tranzistoru, který se taky otevře a sepne relé Re2. Než se kondenzátor 50 µF dostatečně nabije, mělo by to trvat asi 2 vteřiny. Trimr je tam proto, aby se to dalo nastavit a taky proto aby se sladila doba pro zapnutí s dobou pro vypnutí. Vypínací zpoždění se totiž odporovou cestou v tomto schématu nastavit nedá, pouze změnou kapacity druhého kondenzátoru. (viz. další popis)

Tím, jak tranzistor začne dodávat napětí do cívky relé Re2, zároveň nabíjí i druhý kondenzátor 2200 µF. Když napájení trafa ustane, stává se z tohoto kondenzátoru dočasná baterie, která dál napájí cívku relé Re2 a tím se postará o zpoždění odpadu tohoto relé. Závěrná dioda "přilepená" k cívce relé má za úkol vychytávat napěťové špičky na vypínající se cívce. Druhá dioda, přivádějící kladné napětí do kondenzátoru a do cívky relé Re2, je tam proto, aby se zabránilo "zpětnému chodu" proudu z kondenzátoru při vypnutí napájení trafa. Kondenzátoru jako dočasná baterie musí napájet jenom cívku relé, nic jiného.

Kondenzátor který jsem prakticky vyzkoušel na jiném (spínacím) relé na 12 V, jež mám doma k dispozici, mi vychází kapacita 2200 µF. Cívka tohoto relé má odpor 82 Ω. Když použijete relé s větším odporem, zřejmě se doba odpadnutí kontaktu prodlouží, protože cívka s větším odporem tak rychle "nevycucá" energii z kondenzátoru. Člověk, ale musí počítat s tím, že jak bude kondenzátor stárnout, bude se doba zpoždění zkracovat, proto je vhodné raději zvolit delší doby pro zpoždění, aby to několik let (alepsoň 6) vydrželo spolehlivě pracovat.

Když vypadne během svícení světel elektřina, obě relé odpadnou a světla se již sama znovu nerozsvítí.

P.S. Tento plánek i jeho popis jsem musel bleskově opravit, protože jsem v něm našel chyby až po zveřejnění na stránkách ebastlírny. Ta předchozí chybná verze by "nabeton" nefungovala ...

[frantajetel11]

Edit: nějak jsem se špatně díval a napsal jsem blbost...

[Onlyeasy]

Zdravím vážení. Dnes se mi konečně podařilo "přinutit" plánek z 18. ledna na straně 5, aby pracoval na střídavý proud. Zatím jen v simulátoru, ale i to je velký úspěch. Takže plním koncepci č. 3. A už mi zůstane k vyřešení jen zjednodušit plánek od PotPalo (koncepce č. 1).

Nejprve vkládám obrázek se zapojením na 230 V AC, pod ním pak jak mi to běhá v simulátoru na 12 V střídavých.

Jak vidíte, jsou tam dvě relé s cívkami na 230 V AC, 6 odporů a jeden spotřebič (žárovka). Taky jedno tlačítko spínající vůči nuláku. Obvod je jako obvykle v klidu galvanicky rozpojen. Musím ale přiznat, že celý obvo d je na hraně fyzikálních zákonů a možná to dá hodně práce s výběrem správných odporů, než to bude skutečně fungovat.

Nejdůležitější je relé Re1. Nevím, jestli se mi to podařilo díky odporům, ale napadlo mě, že bych mohl z relé Re1 jeden kontakt ušetřit. Zkusil jsem to a ono to v simulátoru na 12 V skutečně funguje. Tím odpadl problém s poslední diodou z toho původního plánku na DC napájení.

Celý plánek jsou v podstatě hrátky s odporovými napěťovými děliči a jejich přepínání pomocí kontaktů relé a tlačítka. Když poprvé stisknete tlačítko, přivedete nulák přes odpor R5 do cívky relé Re1 a z druhé strany do této cívky přijde fáze přes odpor R2. Zároveň se nulák přes odpor R6 dostane na "fázovou" stranu cívky relé Re2.

Relé Re1 sepne kontakty, čímž se jednak rozsvítí žárovka a taky se přes odpor R1 začne relé Re1 samo napájet. Přes stejný spínací kontakt a odpor R3 se napájí i cívka relé Re2. Ovšem relé Re2 sepnout nemůže, protože mu v tom brání stisknuté tlačítko přes odpor R6.

Když tlačítko pustíme, tak na fázovou stranu relé Re2 se dostává již nulák přes R1 + R5 + R6, což již nestačí na blokování fázové strany relé a to sepne. Cívka relé Re2 je nyní napájena přes R3 (nulák) a R4 (fáze).

Tím, že sepne i relé Re2, se přetočí jeho dva přepínací kontakty, což způsobí, že kromě dvou užitečných elektrických cest (R1 - cívka Re1 - R2 a R3 - cívka Re2 - R4) je zde ještě jedna pasivní elektrická cesta R3 - R6 - R5 - R2. Ovšem je to nutné, aby celý obvod fungoval. Všechny odpory budou během svícení světel trochu "topit". V praxi doporučuji všechny odpory (kromě R6) použít jako dvojnásobnou hodnotu odporů, spojených paralelně, aby se rozložilo vznikající teplo. Takže v praxi by tam mělo být 11 výkonových odporů, alespoň 2, lépe 5 W.

Když stiskneme tlačítko pro vypnutí světel, přivedeme tím nulák přes odpor R5 na fázovou stranu cívky relé Re1. Cívka nemá dostatečné napětí a kontakty odpadnou. Zhasnou světla a přeruší se dodávka nuláku přes odpor R1 do cívky Re1 a přes odpor R3 do cívky Re2. Re2 je v tu chvíli sepnuté jen díky stisknutému tlačítku a nulák se do cívky dostává přes R6.

Když tlačítko pustíme, přerušíme tím poslední cestu nuláku do cívky Re2. Kontakty odpadnou a celý obvod je galvanicky rozpojen a čeká na další oživení pomocí tlačítka.

Obvod vypadá symetricky, přesto může být zvláštní, proč odpory R5 a R6 mají rozdílné hodnoty. A proč právě takové? Na správném "vyladění" odporů R5 a R6 stojí a padá funkčnost celého obvodu. Na odpory R5 a R6 totiž klademe během celého procesu zapínání a vypínání světel poněkud protichůdné požadavky. Nejdříve chceme, aby měly co nejnižší hodnotu, aby sepnuly relé Re1 a zároveň zkratlyrelé Re2. Pak při puštění tlačítka potřebujeme, aby R5 a R6 měly co nejvyšší hodnotu, aby už nezkratovaly cívku relé Re2 a ta mohla přitáhnout kontakty. Během svícení světel chceme co nejvyšší hodnotu, aby se příliš neohřívaly. Při dalším stisku tlačítka zase potřebujeme co nejnižší hodnoty, aby R5 dokázal zkratnout Re1 a zároveň R6 napájet cívku Re2. Požadavek proti požadavku.

Proč je tedy R5 2K5 a R6 18K0 ? Protože na sepnutí relé potřebujeme větší napětí, než na udržení sepnutého relé. Tento faktor je výhodné vzít do úvahy, když balancujeme na hranici fyzikální funkčnosti obvodu. R5 má nízkou hodnotu, protože musí "víc pracovat" - přivádět vyšší napětí, než R6. R5 musí dodat takové napětí, aby cívka Re1 sepnula, zatímco R6 jen brání sepnutí Re2.

Naopak při vypínací fázi musí R5 "tvrdě" zkratnout cívku Re1, zatímco v tu dobu R6 jen dodává "udržovací šťávičku", aby Re2 neodpadlo předčasně. Kámen úrazu celého obvodu je okamžik, kdy při zapínání světel pustíme tlačítko a na cívce Re2 musí skončit zkratování. V tom okamžku je důležité mít co největší hodnotu R1 + R5 + R6. Pokud tato hodnota není dostatečně velká, relé Re2 nesepne, světla svítí, ale nejdou ve vypínacím procesu zhasnout. Můžeme mečkat tlačítko a nadávat, jak chceme.

Doufám, že se Vám z toho netočí hlava. Já jsem se s tím piplal týden, než jsem to konečně jaktakž dořešil. V plánku je čárkovaně zaznačeno, která cívka spíná které kontakty, aby v tom bylo jasno. Hodnoty odporů jsou přepočítány ze simulátoru na 12 V a ze skutečnosti, že sériově s cívkou relé na 230 V AC se může zapojit odpor cca 10 kΩ. Ještě přidám ten druhý obrázek a můžete začít s konstruktivní kritikou ...

[Onlyeasy]

Tento příspěvek píšu už podruhé, protože se mi při odesílání ztratilo připojení a už jsem to nezachránil. Na obrázku je v podstatě totéž, co vidíte v předchozím příspěvku, jen je to celé zpracováno na 12 V střídavých. U každé cívky relé je navíc odpor 1K0. Ten jsem tam měl původně při pokusech na stejnosměrný proud, jako vychytávače napěťových špiček. Jenže simulátor je tam chce mít i na střídavý proud, jinak kontatky správně nepřepínají. Tak jsem mu udělal radost a nechal jsem je tam. Jestli tam vzniká nějaká potřebná vazba L - R, nevím.

U hodnot odporů chybí písmeno R. S těmito hodnotami to pracuje na 12 V AC. Cívky relé jsou na 9 V. Nemůžu to změnit, alespoň nevím o tom, že by to šlo.

[Onlyeasy]

Dnes konečně doplním alespoň hrubý náčrt koncepce č. 1. Ale už vidím světlo na konci tunelu. Takže řešení 1 tlačítko, 1 trafo a 1 relé je možné !!! Z poloviny jsem to prakticky vyzkoušel, na zbytek mi doma chybí součástky. Obvody na obrázku nejsou úplné, chybí v nich obvody světel a není v nich zapracovaná logika pro vypnutí světel. Dráty mezi trafem a cívkou relé se musí odstranit a místo nich tam dojde buď několik tranzistorů s odpory nebo dva operační zesilovače s odpory a taky jeden kondenzátor. Jo a taky tranzistor spínající relé.

Proč jsem si mohl dovolit z plánku od PotPalo odstranit jedno trafo? Protože jsem přišel na to, jak to zařídit, aby při napájení trafa bylo možné stisknout tlačítko a to při stisku rozsvítilo LED diodu v optočlenu nazávisle na tom, zda je či není sepnut kontakt relé.

V celém zapojení je několik pozoruhodných fíglů. Prvním z nich je skutečnost, že trafo dodává elektřinu nejen při střídavém proudu, ale i když je napájeno stejnosměrnými pulsy. Když se na sekundár dá dostatečně velký kondenzátor, je výstupní napětí dostatečně vyhlazené, aby mohlo zásobovat cívku relé na 12 V plus řídící elektroniku. (prakticky jsem vyzkoušel přes diodu napájené trafo na 12 V a toto trafo přes usměrňovač a vyhlazovací kondenzátor 1000 µF napájelo relé 12 V, cívka 80 Ω. - Bez problémů, relé vůbec nevrčelo, při zapínání a vypínání správně cvakalo)

Další fígl je, jak dostat informaci o stisknutém tlačítku na 230 VAC dovnitř nízkonapěťových obvodů. Optočlen je nejlevnější řešení. Znamená to jak bezpečně napájet LED diodu síťovým napětím po dobu stisku tlačítka. Shodou okolností se tento problém nyní řeší na sousedním vlákně. Jen jsem to trošku poupravil. Tato LEDka v optočlenu bude svým svitem napájet fototranzistor. Ten už bude součástí nízkonapěťových obvodů.

Třetí problém představoval samonapájecí kontakt relé, který udržoval trafo pod napětím v době, kdy světla svítí. Tento kontakt totiž znemožňoval jakékoliv řešení vypnutí celého obvodu stiskem stejného tlačítka. Usmšrňovací diody D1 a D2 celý problém vyřešily.

Jak to tedy celé funguje? Galvanickou rozpojenost v klidu už ani nebudu připomínat. Musím ještě doplnit, že zatímco zapnutí obvodu bude časově vázáno na dobu 2 vteřin (pokud při rozsvěcení světel do dvou vteřin nepustíme tlačítko, světla se opět vypnou), vypnutí světel proběhne okamžitě při druhém stisku tlačítka, ale obvody trafa budou napájeny, dokud definitivně nepustíme tlačítko. (Je jedno, jak dlouho při zhasínání světel držíme tlačítko)

Při prvním stisku tlačítka se jednak rozbliká LED v optočlenu, napájené přes odpory fází a přes diodu D2 nulákem a zároveň se přes diodu D1 přivede napětí na trafo, které dodá proud cívce relé, jež sepne kontakt a dojde k samonapájení trafa. Tento kontakt už dodává proud střídavý, nikoliv stejnosměrný pulsující. Díky diodám D1 a D2 se střídavé napětí nedostane zpětně na LEDku optočlenu, což znamená, že tento optočlen pracuje skutečně jen tehdy, když je stisknuté tlačítko. Sepnuté relé bude zároveň druhým spínacím kontaktem (NENÍ zakreslen) napájet světla.

Dosud nevyřešená logika se musí postarat o to, aby blikání LEDky v optočlenu při zapínání světel bylo ignorováno (po dobu dvou vteřin). Delší nebo další blikání již musí být bráno jako povel ke zhasnutí světel.

Ještě bych se vrátil k té LEDce v optočlenu. Tři odpory 50k spojené paralelně dávají výsledný odpor 17 kΩ. Jejich smyslem je rozložit vznikající teplo na tři součástky, protože jedna by se příliš přehřívala. Předpokládám odběr LEDky 10 mA. Anti paralelní dioda D3 má vychytávat závěrná napětí, popř jiné anomálie, které by mohly LEDku zničit.

LEDka bude blikat 50x za vteřinu, jednu půlvlnu bude svítit, druhou bude zhasnutá, na výstup optočlenu se tedy musí přidat nějaký kondenzátor, který "přemostí" chybějící půlvlnu. V tomto obvodu se na zpracování logiky nehodí obvod D, protože zde bude mnoho droboučkých zakolísání napětí, které by obvod D mohl omylem interpretovat jako změnu z log 1 na log 0 a zpět. Proto radějí tranzistory nebo operační zesilovače. Tam budeme mít to kolísání lépe "pod kontrolou".

[Onlyeasy]

Zde dodávám chybějící logiku k předchozímu neúplnému schématu. Relé je spínáno kaskádou tří tranzistorů. Tranzistor T1 drží sepnuté relé vždy, když je na trafu napětí, pokud mu v tom ovšem nezabrání tranzistor T2. Když je T2 otevřený, uzemní bázi tranzistoru T1 a ten se zavře a kontakt relé odpadne. To je procedura vypínání.

Totéž se ovšem odehrává při zapínání světel. A protože si při zapínání nepřejeme, aby relé odpadlo, je zde tranzistor T3, který zabrání tranzistoru T2 uzavřít tranzistor T1..

Raději práci těch obvodů popíšu chronologicky. Takže když je stisknuto tlačítko (v předchozím plánku), tak se vlastně pokoušejí otevřít všechny tři tranzistory T1 - T3. Tranzistor T1 je ihned po stisknutí tlačítka otevřen přes odpor 4K7 jdoucí do jeho báze. Tím se ihned sepne relé a rozsvítí světla a taky se drží samopřídržný kontakt relé

Tranzistor T3 je otevírán přes kondenzátor 150 µF a diodu D2 (po dobu 2 vteřin), dokud záporný pól kondenzátoru přes odpor 500 kΩ nedosáhne takové úrovně napětí, že se T3 zavře. Tranzistor T2 se pokouší otevřít vždy, když držíme stisknuté tlačítko (viz předchozí plánek)

Když stiskneme tlačítko, v té době v optočlenu bliká LED dioda, která otevírá fototranzistor. Kondenzátor 22 µF šoupnutý mezi napěťový dělič dvou odporů 4K7 má za úkol převést "pulsování" fototranzistoru na relativně vyhlazený proud, aby zůstal tranzistor T2 buď trvale otevřený, nebo trvale zavřený, žádné kmitání obvodu. Čili fototranzistor se spouští při zapínání i při vypínání světel a snaží se tudíž v obou případech otevřít i tranzistor T2. Je úkolem tranzistoru T3 rozlišit ty dva stavy - zda mačkáme tlačítko pro zapnutí nebo pro vypnutí. A to záleží na tom, zda je či není nabitý kondenzátor 150 µF.

Při rozsvěcení světel je kondenzátor vybitý a trvá 2 vteřiny než se nabije. Po tuto dobu je tranzistor T2 blokován, takže impulsy z optočlenu jdou "do ztracena". Až se po nabití kodenzátoru tranzistor T3 uzavře, teprve pak se impulsy z optočlenu dostanou až na bázi tranzistoru T2, který se otevře a tím je zavřen tranzistor T1, udržující sepnuté relé.

DIoda D1 slouží k rychlému a spolehlivému vybití kondenzátoru 150 µF. Dioda D2 je v obvodu nutná, protože bez ní by se tranzistor T3 brzy poškodil vlivem přepólovaného napětí kondenzátoru vůči bázi T3 v okamžiku vypnutí obvodů. Dioda D2 propustí proud jen při otevřeném tranzisotoru. V době, kdy se obvody vypnou a kondenzátor se chová jako vybíjející se baterie, tato dioda zabrání proudu pokoušet se jít opačně a zničit tranzistor T3. (Bez této diody mi v simulátoru tento tranzistor vždy brzy shořel).

Dioda D3 slouží k vychytávání napěťových špiček na vypínající se cívce relé. Odpor 4K7 jdoucí do báze T1 přivádí kladný pól k otevření T1 po celou dobu napájení relé, s výjimkou situace, kdy je dovoleno tranzistoru T2 uzavřít tranzistor T1 při vypínání světel.

Takže při vypínání světel stiskneme tlačítko. V té době již do obvodů nemůže "kecat" tranzistor T3, protože je díky nabitému kondenzátoru 150 µF trvale uzavřen a tak to zůstane až do úplného odpojení trafa od sítě. Stiskem se rozbliká LED dioda v optočlenu a toto blikání se přenese na fototranzistor. Ten přes napěťový dělič a vyhlazovací kondenzátor otevře tranzistor T2, který defakto uzemní bázi tranzistoru T1. Relé odpadne, světla zhasnou, samopřídržný kontakt už nedrží a po puštění tlačítka celý obvod zmrtví.

To je asi tak vše. Zapojení s operačními zesilovači se mi už nechce ani vymýšlet, protože by to bylo o něco složitější, hemžilo by se to tam odpory. A ty dva operační zesilovače by byl šváb s osmi nožičkami. Tranzistor spínající relé by tam musel být taky. Takže žádná výhoda by z toho nevzešla.

A protože mám pocit, že zde začínám trpět samomluvou, tak vkládání a vymýšlení dalších zapojení asi ukončím. Mně je nejsympatičtější zapojení 1 relé na 230 VAC, 1 relé 12 V a 1 trafo. Podle mého názoru to má největší šanci na bezproblémové fungování po dlouhou dobu. Taky na to budu dokupovat nejméně věcí. Musím si najít vhodnou krabičku, do níž vleze velké relé, malé relátko, malý napěťový zdroj na 12V a malý tišťáček s několika součástkami. Jaro se blíží, je nejvyšší čas začít něco dělat.

[masar]

[masar]