Opět zakládám koutek jazykový a vyjadřovací

[judeware]

Proběhla tu o tom diskuse, přesunutá do pěchoty -> "Když došly argumenty, nastupuje gramatika" (přispěvatel "Crans-Montáána"). Náhodou se mi to vybavilo.

[judeware]

Proběhla tu o tom diskuse, přesunutá do pěchoty -> "Když došly argumenty, nastupuje gramatika" (přispěvatel "Crans-Montáána"). Náhodou se mi to vybavilo.

[DukeNuke]

V 6. pádě množného čísla .... Složitější situace je u jmen na -ch. Koncovku -ech nelze použít, zakončení -chech působí komicky pro nelibozvučnost. Starší koncovka -ích (o arších, vrších, meších, pleších...) je sice správná a spisovná, někdy však vyvolává nenáležité asociace (o pleších je také 6. pád množného čísla k pleš). V mluveném jazyce se prosazuje koncovka -ách, budí však dojem nenáležitosti a nespisovnosti. Nejlépe je vyhnout se tvaru 6. pádu množného čísla jeho opsáním (o různých druzích plechu, mechu apod.).
Opsáno z knihy Pravidla českého pravopisu s výkladem mluvnice, ISBN 80-7360-288-1.
Co se dys... týče, můj názor je, že žádný rodič si neumí přiznat, že zrovna jeho dítě je blbeček, tak si vymrčí dys...
Další důvod je, že dítě nečte, tudíž se mu pravopis automaticky "nezažije".
Učitelky na to - dle mě - mají minimální vliv.
V dnešní době můžete mít titulů, kolik jen chcete (nebo si zaplatíte). Ale pokud budete mít v životopise v každé větě pravopisnou chybu, už dopředu ztrácíte body. Přihlaste se do knihovny, každý týden sjeďte jednu knihu a ono to půjde samo.

[EKKAR]

[EKKAR]

[DukeNuke]

Nemyslím si. Povinná četba je dána osnovami. A už jen to, že je povinná znamená, že to nikdo nebude chtít číst. Jó, kdyby se to jmenovalo zakázaná, to by bylo jiný.

[jardafiala]

Zapomněl jsem za ta léta co bylo povinnou četbou. Nicméně pamatuju si, že jsem někdy, když mi bylo kolem 10 - 12, přečetl Kytici od K.J. Erbena a pořád si pamatuju o čem to bylo. Že to jsou docela brutální horory mi došlo až o hodně později. I když horory - verze od Jiřího Suchého je podařená taškařice, škoda že celá hra není natočená (vyšla na deskách), k nalezení jsou jen malá torza díla.
Mou oblíbenou knížku Tři muži ve člunu jsem poprvé četl ve stejném věku, potom ještě několikrát, a při každém dalším užití jsem tam našel něco jiného. Při prvním čtení mi to ani nepřišlo tak legrační jako mnohem později.
Chodím do knihovny každý týden pro několik knížek a bez něčeho na čtení nejsem ve své kůži...

[HF_Tech]

jardafiala: Candide od Voltaira jsi četl?

[jardafiala]

To ne, ostatně nečetl jsem spousty knížek, které by určitě stály za pozornost.

[EKKAR]

[EKKAR]

[jardafiala]

Vojnu a mír jsem zkusil ze zvědavosti, nešlo to ani trochu, věčné kecy o ničem. Jako ..náciletí jsme na to šli jako parta do kina. Tenkrát se promítalo když tam bylo aspoň 10 diváků, to jsme splnili, kromě nás tam bylo asi 8 nadšenců, kteří to zřejmě žrali. Nás po půl hodině vyvedli, protože jsme se nahlas smáli a znevažovali ruSSké veledílo. Já si z toho pamatuju záběr, jak přiletí granát, čoudí se z něj a prská a on (nevím přesně kdo), na to dlooouho čumí a čeká až to bouchne.

[ransom]

To máte tak. V hudbě někdo upřednostní tříminutový písničky, jinej hodinovou instrumentálku. Právě tak v literatuře někdo čte co se tam vypráví za události, a jinej se kochá jen mistrně poskládanými slovy a krásným jazykem, i když obsah je zdánlivě nulový a nic se tam neděje.

Já osobně občas dám přednost tomu druhému. Robinson Crusoe od Defoa je velice rozvleklé dílo, které v podstatě den po dni mapuje dlouhý život jednoho člověka, přičemž ten slavný pobyt na ostrově je v něm jen jedna z epizod. Cením si ho rozhodně víc než srozumitelné (protože zprimitivnělé) převyprávěné verzi od bolševika Plevy, která se předkladala ke čtení mládeži.

Ve školách se takové věci nabízely v naději, že se alespoň někteří žáci chytnou. Stejně jako třeba klasická hudba.
Můj kamarád přednáší na vysokých školách etiku. Ptal jsem se ho, jestli to nepovažuje za marnost. Říkal že zápočet dá každému kdo se zapsal, protože je mu jasné že devětadevadesáti ze sta je to naprosto cizi. Ale že pokud se jediný do roka chytne, bude spokojený.

Kdybyste si chtěli zkusit jak se poslouchá hodinová instrumentálka, doporučuju https://youtu.be/ywu1G6WL118?is=0TcgT7BRQswh-gVg
S klasickou literaturou to je podobné. Ale věřte tomu, že to někdo čte, protože se mu to doopravdy líbí a baví ho to. Vopravdu.

[p32]

Jo jo, někdo umí číst a někdo zase psát.

[HF_Tech]

[Hill]

Mně bylo celkem jedno, co čtu. Pokud to tedy není zrovna špatný překlad, ty se sice snažím dočíst, ale nedočtu, protože je mi líto ztraceného času.
Původně mě brala úžasně bohatá čeština pánů Čapků, Wericha, Suchého, Jirotky, Žáka, Erbenů jak Karla Jaromíra (to byl vlastně český Hitchcock), tak Václava, Jardy Kida Velinského, paní Proškové či Kačírkové, z cizí pak Johnovy a Žáčkovy překlady - když na něco od nich, co ještě nemám, někde v knihkupectví narazím, koupím. Pravda, třeba Mackova pokračování Saturnina už mě tak nebrala, ale třeba to bylo tím, že Jirotkův originál byl první, nebo tím, že Macek ohřívá zbytky, i když pořád ještě celkem chutné.
Některé knihy jsem nečetl, zato je poslouchám, jako audioknihy, takovou Eisnerovu knížku Chrám i tvrz vřele doporučuji. Naproti tomu poslednímu dílu o profesoru Langdonovi Tajemství všech tajemství od Dana Browna nějak nemůžu přijít na chuť, stále jsem na začátku. Zrovna takové dílo jsem si radši měl koupit nikoli, jako audioknihu, ale jako listovací knihu, abych se mohl snadněji vracet.
A taky rozhlasové dramatizace: takový Jiří Horčička se skvělými herci dokázali dostat dílo i z takového tématu, jako Hlavní konstruktér (to je o Koroljovovi), u autorů, jako Ellery Queen, nebo Gabriel Chevalier, jim to snad šlo samo a slyšitelně se u toho všichni královsky bavili. Výsledek je ten, že, i když to trvá 6 hodin, nerad to poslouchám po dílech, nevím, kdy přestat.
A to jsem ještě nevyjádřil svůj obdiv před našimi textaři: některým se občas něco nepovedlo, taky bylo období, kdy témat nebylo zrovna na výběr, ale můj seznam je dlouhý, tak s ním ani nezačnu.
Trochu odbočím: vnučku jsem zatáhl do hry na kytaru, dnes je o pár levelů lepší, než já. Ale českých písniček moc nezná, tím méně zná české písničkáře, zpívá hlavně anglicky, ač se tím živit nechce. A to i s celým oddílem u táboráku, nevím, kolika z nich vůbec něco říká text. Z toho je mi trochu smutno.

Na závěr jedna češtinská otázka: je šlapání zelí manuální práce?

[Hill]

Mně bylo celkem jedno, co čtu. Pokud to tedy není zrovna špatný překlad, ty se sice snažím dočíst, ale nedočtu, protože je mi líto ztraceného času.
Původně mě brala úžasně bohatá čeština pánů Čapků, Wericha, Suchého, Jirotky, Žáka, Erbenů jak Karla Jaromíra (to byl vlastně český Hitchcock), tak Václava, Jardy Kida Velinského, paní Proškové či Kačírkové, z cizí pak Johnovy a Žáčkovy překlady - když na něco od nich, co ještě nemám, někde v knihkupectví narazím, koupím. Pravda, třeba Mackova pokračování Saturnina už mě tak nebrala, ale třeba to bylo tím, že Jirotkův originál byl první, nebo tím, že Macek ohřívá zbytky, i když pořád ještě celkem chutné.
Některé knihy jsem nečetl, zato je poslouchám, jako audioknihy, takovou Eisnerovu knížku Chrám i tvrz vřele doporučuji. Naproti tomu poslednímu dílu o profesoru Langdonovi Tajemství všech tajemství od Dana Browna nějak nemůžu přijít na chuť, stále jsem na začátku. Zrovna takové dílo jsem si radši měl koupit nikoli, jako audioknihu, ale jako listovací knihu, abych se mohl snadněji vracet.
A taky rozhlasové dramatizace: takový Jiří Horčička se skvělými herci dokázali dostat dílo i z takového tématu, jako Hlavní konstruktér (to je o Koroljovovi), u autorů, jako Ellery Queen, nebo Gabriel Chevalier, jim to snad šlo samo a slyšitelně se u toho všichni královsky bavili. Výsledek je ten, že, i když to trvá 6 hodin, nerad to poslouchám po dílech, nevím, kdy přestat.
A to jsem ještě nevyjádřil svůj obdiv před našimi textaři: některým se občas něco nepovedlo, taky bylo období, kdy témat nebylo zrovna na výběr, ale můj seznam je dlouhý, tak s ním ani nezačnu.
Trochu odbočím: vnučku jsem zatáhl do hry na kytaru, dnes je o pár levelů lepší, než já. Ale českých písniček moc nezná, tím méně zná české písničkáře, zpívá hlavně anglicky, ač se tím živit nechce. A to i s celým oddílem u táboráku, nevím, kolika z nich vůbec něco říká text. Z toho je mi trochu smutno.

Na závěr jedna češtinská otázka: je šlapání zelí manuální práce?

[ransom]

No jo, zato pro naše dětské duše byla Niagára nebo Cesta na Okoř přímo vrcholem hodnotné poezie...

[EKKAR]

[EKKAR]