Kalibrace osobního tlakoměru

[Valdano]

Ano.

Jen doplním, že podle jednoho nebo jen pár měření by žádný lékař neměl dělat jednoznačné závěry. Pokud se projeví výraznější odchylka tak opakovat měření i vícekrát po sobě s odstupem několika minut. Pokud se opakovaně projeví výraznější odchylka mělo by se provést více měření po nějakou dobu myšleno třeba udělat týdenní nebo měsíční pravidelné měření (několikrát denně, obvykle ráno a večer) a teprve když se nestandardní hodnoty tlaku projeví ve více měřeních tak lékař dělá nějaké závěry a volí příslušnou medikaci.

[BOBOBO]

Jo , a stále pojede bez kalibrace .

[Valdano]

Lékaři v ČR mají povinnost používat pouze tonometry alias tlakoměry pravidelně kontrolované Autorizovaným metrologickým střediskem (AMS) nebo Českým metrologickým institutem (ČMI), které prošly s verdiktem VYHOVUJE pro použití ve zdravotnické praxi.

Zákon č. 505/1990 Sb., o metrologii: Tento zákon definuje kategorii stanovených měřidel, které mají zásadní význam pro ochranu zdraví. Vyhláška MPO č. 345/2002 Sb.: Tato vyhláška v příloze specifikuje konkrétní seznam měřidel a určuje lhůty pro jejich ověřování. Podle zmíněné vyhlášky podléhají přístroje na měření tlaku krve používané ve zdravotnické praxi povinnému ověření v intervalu: Jednou za 2 roky. Po uplynutí této doby se ověření stává vždy neplatným a musí být provedeno ověření nové.

Součástí povinného ověření je i porovnání měřidla s etalonem a výsledkem je jasný verdikt VYHOVUJE nebo NEVYHOVUJE.

Pokud je verdikt NEVYHOVUJE a nebude provedena oprava přístroje tak, aby splňoval podmínky pro verdikt VYHOVUJE, v takovém případě se přístroj dál ve zdravotnické praxi už nesmí používat.

Pokud je verdikt VYHOVUJE (v takovém případě dostane úřední značku plombu/nálepku) což znamená, že v době ověření měřil v rámci povolených tolerancí a po dobu následných 2 let tedy vyhovuje pro použití ve zdravotnické praxi. Po uplynutí 2 let má majitel tlakoměru používaného ve zdravotnické praxi povinnost nechat provést nové ověření přístroje Autorizovaným metrologickým střediskem (AMS) nebo Českým metrologickým institutem (ČMI).

Zmíněná lhůta platí pro všechny typy tonometrů používaných ve zdravotnické praxi, tedy pro rtuťové, deformační (hodinkové) i digitální přístroje.

Používání tonometru (tlakoměru) ve zdravotnické praxi, který nemá platné ověření nebo mu vypršelo může být pokutováno. Pokud lékař používá přístroj, který nemá platné ověření, vystavuje se riziku postihu při kontrole ze strany ČOI (která vykonává dozor nad metrologií) nebo při auditech ze strany zdravotních pojišťoven.

[EKKAR]

Může ho použít mimo ordinaci = při nějakým neoficiálním měření nebo za účelem výuky/instruktáže - nebo v nouzový situaci, kdy je prostě rád, že vůbec má čím pacoše změřit. V žádným případě by ale neměl naměřený výsledky bez kontroly dalším ověřeným přístrojem brát jako určující pro léčbu - jinak bere veškerý rizika z toho plynoucí na sebe. Bohužel pro všecky pokrokáře, ekofašouny a grýndýlisty, ten rtuťovej tonometr s manžetou a balónkem bude furt měřit přesnějc, než sebelepší elektronika i kdyby byla rychlá jak snímače v CERNu a výsledky 10x korigovaný Artifikální Idiocií - jednoduše proto, že bez jakejchkoliv čidel a převodníků ten tlak v manžetě prezentuje přímo tou vejškou sloupečku rtuti v kapiláře - a ta je definovaná čistě a jen gravitací a hustotou rtuti = interakcí mezi jejím hydrostatickým tlakem a tlakem v manžetě. Přesnost čtení je tak omezená jen rozlišením voka proti mechanický stupnici vedle tý kapiláry, nemůže to ovlivnit žádnej snímač, převodník nebo nekvalitní zdroj. Pokud není ten co měří vožralej jak Bobobeš po požití produktů svýho kotle, neměl by se při měření rtuťákem zmejlit o víc jak 1-2mm Hg. Elektronika, byť sebemíň toxická = bezrtuťová, se na takovou dlouhodobou stabilitu přesnosti měření a odolnost proti nejrůznějším vnějším vlivům nikdy nezmůže. Ano, má jedinou vadu - nemůže fungovat v beztíži a v místech s jiným než pozemským gravitačním zrychlením se její výsledky musejí korigovat násobením konstantou - ale to jsou asi tak jediný negativa klasický metody ...

[EKKAR]

Může ho použít mimo ordinaci = při nějakým neoficiálním měření nebo za účelem výuky/instruktáže - nebo v nouzový situaci, kdy je prostě rád, že vůbec má čím pacoše změřit. V žádným případě by ale neměl naměřený výsledky bez kontroly dalším ověřeným přístrojem brát jako určující pro léčbu - jinak bere veškerý rizika z toho plynoucí na sebe. Bohužel pro všecky pokrokáře, ekofašouny a grýndýlisty, ten rtuťovej tonometr s manžetou a balónkem bude furt měřit přesnějc, než sebelepší elektronika i kdyby byla rychlá jak snímače v CERNu a výsledky 10x korigovaný Artifikální Idiocií - jednoduše proto, že bez jakejchkoliv čidel a převodníků ten tlak v manžetě prezentuje přímo tou vejškou sloupečku rtuti v kapiláře - a ta je definovaná čistě a jen gravitací a hustotou rtuti = interakcí mezi jejím hydrostatickým tlakem a tlakem v manžetě. Přesnost čtení je tak omezená jen rozlišením voka proti mechanický stupnici vedle tý kapiláry, nemůže to ovlivnit žádnej snímač, převodník nebo nekvalitní zdroj. Pokud není ten co měří vožralej jak Bobobeš po požití produktů svýho kotle, neměl by se při měření rtuťákem zmejlit o víc jak 1-2mm Hg. Elektronika, byť sebemíň toxická = bezrtuťová, se na takovou dlouhodobou stabilitu přesnosti měření a odolnost proti nejrůznějším vnějším vlivům nikdy nezmůže. Ano, má jedinou vadu - nemůže fungovat v beztíži a v místech s jiným než pozemským gravitačním zrychlením se její výsledky musejí korigovat násobením konstantou - ale to jsou asi tak jediný negativa klasický metody ...