O tvrdém pájení, tlakování radiátorů a vůbec... (odděleno)

[jenicek]

Otec dělal na opravách chladičů do aut a radiátory svářel známej ve vedlejší vesnici, takže tohle téma je mi blízký a zatím se docela bavím. Tentokrát jsem víc na straně Ekarra a budu to dál sledovat pro pobavení.
Babička na to měla přísloví: "Jeden vo voze, druhej vo koze.

[Celeron]

Před pár lety, když to ještě šlo, jsem dával hradeckejm hasičům na povinnej test 7l flašky na 25 MPa do dejcháku Saturm. Tester ji naplnil vodou, místo ventilu našrouboval zátku s hydraulickou hadicí a natlakoval na 33 MPa a praštil do ní kladivem. Jedna skoro 30 let stará a uvnitř rezatá začala těsně nad zakulacenou spodní částí rosit a po druhý ráně kladivem začala kapat. Žádnej vodotrysk se nekonal. Tak ji testující odtlakoval, vylil a smáčknul z boku na lisu a poslal mě s ní do Kovošrotu.

[HF_Tech]

Jenicek: já se taky bavím
To hošani ještě neviděli jaxe testuje těsnost vakuovodu a přilehlého vakuového systému. To je teprve zvláštní druh magie.
Při odstávce se do systému přidá trochu hélia a čáryfuk pak obchází systém s magickou hůlkou - spektrometrem a odhaluje i sebemenší netěsnost. Rychlost je neskutečná a cena té magické hůlky také

[Celeron]

To je podobnej čuchač jako mají chlaďaři na únik freonů?

[EKKAR]

Dej si do Ghůůůghla "vacuum coating ARZUFFI system AM/KW". To pracuje při vnitřním "tlaku" v řádu vyšších jednotek x 10^-5 milibaru. Je to plně srovnatelný s vejškou kolem 100km nad povrchem Země. S héliem kolem toho leze technik každej měsíc. Test probíhá tak, že se hélium vypouští přes redukčák do hubice podobný troubě sněhovýho hasičáku a tou se "mává" kolem prověřovanejch spojů. Detektor přítomnosti hélia je na výstupu z vývěvový kombinace lamelová - Rootsova ("piškotová") - olejová difúzní. Difúzky mají bajpass, do okruhu se připojujou až po dostatečným snížení tlaku kombinací lamelovka - Roots. Na skutečnejch vakuovejch pokovkách (páry hnilíku odpařenýho žhavicím wolframovým drátem kondenzujou na povrchu předmětů okolo) jsou ty difúzky dvě paralelně, u naprašovaček (kov se naprašuje v prostředí elektrickýho výboje v extrémně sníženým tlaku v plynu, kdy jedna elektroda je povrch zdroje kovu, druhá elektroda je v těsný blízkosti pokovovanejch předmětů, rozdíl potenciálů vytrhává atomy kovu z povrchu a vrhá je k opačný elektrodě - stejnej jev způsobuje černání žárovek i zářivek) vzhledem k čtvrtinovýmu objemu pracovní komory stačí difúzka jenom jedna.

[EKKAR]

Dej si do Ghůůůghla "vacuum coating ARZUFFI system AM/KW". To pracuje při vnitřním "tlaku" v řádu vyšších jednotek x 10^-5 milibaru. Je to plně srovnatelný s vejškou kolem 100km nad povrchem Země. S héliem kolem toho leze technik každej měsíc. Test probíhá tak, že se hélium vypouští přes redukčák do hubice podobný troubě sněhovýho hasičáku a tou se "mává" kolem prověřovanejch spojů. Detektor přítomnosti hélia je na výstupu z vývěvový kombinace lamelová - Rootsova ("piškotová") - olejová difúzní. Difúzky mají bajpass, do okruhu se připojujou až po dostatečným snížení tlaku kombinací lamelovka - Roots. Na skutečnejch vakuovejch pokovkách (páry hnilíku odpařenýho žhavicím wolframovým drátem kondenzujou na povrchu předmětů okolo) jsou ty difúzky dvě paralelně, u naprašovaček (kov se naprašuje v prostředí elektrickýho výboje v extrémně sníženým tlaku v plynu, kdy jedna elektroda je povrch zdroje kovu, druhá elektroda je v těsný blízkosti pokovovanejch předmětů, rozdíl potenciálů vytrhává atomy kovu z povrchu a vrhá je k opačný elektrodě - stejnej jev způsobuje černání žárovek i zářivek) vzhledem k čtvrtinovýmu objemu pracovní komory stačí difúzka jenom jedna.