O tvrdém pájení, tlakování radiátorů a vůbec... (odděleno)

[EKKAR]

[EKKAR]

[HF_Tech]

Já se moc snažit nemusím. Karel si většinou vystačí sám...

[lesana87]

To by mě zajímalo, co na tu tlakovou zkoušku vzduchem říkali bezpečáci. Tlakové zkoušky se dělají kapalinou, protože nádoba roztržená 16 barama vzduchu dokáže nadělat pěknou paseku. Ale kdo ví, kolik tam skutečně měli.

[EKKAR]

Kapalinou dělali trhačku - za zástěnou zubovým čerpadlem předem zašpuntovanej radiátor natlakovali až do destrukce. Ta obvykle nastávala při tlaku kolem 45-50 barů při ručně pájenejch tělesech (trubkový koupeláky) a 90-95 barů u strojně bodově a švově svářenejch tělesech (běžný pokojový deskáče). Podotýkám - zkušební tlak ve výrobě byl standardně 13 barů na koupelnovejch, 16 na deskovejch, běžnej provozní v bytě je deklarovanej maximálně 10 barů. Bezpečnostní faktor byl myslím dost vysokej - ale zažil jsem vícekrát i situaci, kdy skutečně deskáč po nedokonalým provaření na bodovce (malej přítlak, nedostatečnej puls proudu, špinavý špičky - někdy i znečištěnej nebo místně rezavej plech) se ve vaně nafouknul jak polštář a občas se dokonce i roztrhnul - to vždycky skončilo mohutným rozcáknutím tý lázně, nikdy ale nelítaly fragmenty, ten plech se trhal spíš jako papír - vytvořenou štěrbinou ten vnitřní tlak stačil utéct dřív, než to mohlo nějak destruktivně zapůsobit. Takže vymáchanejch bylo hodně, raněný z tohohle důvodu snad nikdy. Jo, pořezání o hranu plechu nebo popálení, to bylo skoro na denním pořádku. Ale od roztrhnutáho radiátoru byly jen leknutí.

[EKKAR]

Kapalinou dělali trhačku - za zástěnou zubovým čerpadlem předem zašpuntovanej radiátor natlakovali až do destrukce. Ta obvykle nastávala při tlaku kolem 45-50 barů při ručně pájenejch tělesech (trubkový koupeláky) a 90-95 barů u strojně bodově a švově svářenejch tělesech (běžný pokojový deskáče). Podotýkám - zkušební tlak ve výrobě byl standardně 13 barů na koupelnovejch, 16 na deskovejch, běžnej provozní v bytě je deklarovanej maximálně 10 barů. Bezpečnostní faktor byl myslím dost vysokej - ale zažil jsem vícekrát i situaci, kdy skutečně deskáč po nedokonalým provaření na bodovce (malej přítlak, nedostatečnej puls proudu, špinavý špičky - někdy i znečištěnej nebo místně rezavej plech) se ve vaně nafouknul jak polštář a občas se dokonce i roztrhnul - to vždycky skončilo mohutným rozcáknutím tý lázně, nikdy ale nelítaly fragmenty, ten plech se trhal spíš jako papír - vytvořenou štěrbinou ten vnitřní tlak stačil utéct dřív, než to mohlo nějak destruktivně zapůsobit. Takže vymáchanejch bylo hodně, raněný z tohohle důvodu snad nikdy. Jo, pořezání o hranu plechu nebo popálení, to bylo skoro na denním pořádku. Ale od roztrhnutáho radiátoru byly jen leknutí.

[BOBOBO]

Info pro TO . Karel pracoval ve výrobě radiátorů Koradu v České Třebové a dělal se švajcem . Ne že by párkrát nežvanil .............

[HF_Tech]

BOBku, to jsi neměl Karlovi dělat. On se většinou tváří jako řiditel Koulozemě a přitom je to jen obyčejný operátor špinavé výroby.

[BOBOBO]

Jo ty seš taky idiot co necení práci ????

[Hill]

Je pravda, že trubkovnice dechových nástrojů se po naohýbání, kdy se průřez trubky deformuje, vkládá do masivní formy, uzavře se, trubka se utěsní, pak se plní olejem, a do plné nakonec čerpadlo vrazí dalších pár kapek až panáka oleje (množství záleží na velikosti nástroje, od polnice po basbombardon). A trubky tak "dofoukne" do kruhového průřezu. Když se nedotáhla forma, třeba pro přehlédnutí, že se mezi dělicí roviny dostala špóna, a trubka praskla, uteklo jen trochu oleje bez dalších následků. Takovou věc vůbec nejde dělat se vzduchem, ani jiným plynem, do trubky (či radiátoru) by se ho musela natlačit strašná spousta, stejně by tu trubku nenafoukl do správného tvaru, protože až do zkapalnění pruží, a při protržení by obsluha nestačila zdrhat před střepinami, protože ten stlačený objem se musí zase rozpínat.

[Hill]

Je pravda, že trubkovnice dechových nástrojů se po naohýbání, kdy se průřez trubky deformuje, vkládá do masivní formy, uzavře se, trubka se utěsní, pak se plní olejem, a do plné nakonec čerpadlo vrazí dalších pár kapek až panáka oleje (množství záleží na velikosti nástroje, od polnice po basbombardon). A trubky tak "dofoukne" do kruhového průřezu. Když se nedotáhla forma, třeba pro přehlédnutí, že se mezi dělicí roviny dostala špóna, a trubka praskla, uteklo jen trochu oleje bez dalších následků. Takovou věc vůbec nejde dělat se vzduchem, ani jiným plynem, do trubky (či radiátoru) by se ho musela natlačit strašná spousta, stejně by tu trubku nenafoukl do správného tvaru, protože až do zkapalnění pruží, a při protržení by obsluha nestačila zdrhat před střepinami, protože ten stlačený objem se musí zase rozpínat.

[lesana87]

Říká se tomu hydroforming. Ale třeba duté hřídele se nafukují i plynem, např. dusíkem, za tepla, tam ten springback takový není. Kapalina by to asi příliš rychle ochlazovala.

[p32]

[tomasjedno]

[tomasjedno]

[EKKAR]

A navíc - u těch radiátorů nejde ani tak o tlakovou zkoušku "kolik to vydrží" nebo o těsnosti montážního připojení v místě instalace, jako o vyhledání netěsností na samotným tělese vzniklejch nečistotou ve svaru nebo pnutím vzniklým při svařování/pájení a následným chladnutí, aby se zatěsnily a při provozním tlaku pak z radiátoru neutíkalo provozní teplonosný médium. Provozní tlak je max. 10 barů = tlak přibližně 100m vodního sloupce. Proto se zkouší na 13 až 16, aby se odhalily i miniaturní úniky, který by potom při provozním tlaku dělaly spíš rezavý fleky než vysloveně kapky. Destrukční zkouška = "kolik to vydrží" se dělá 1x za den, u namátkově vybranýho kusu. A jak jsem už napsal, dělá se kapalinou, za zástěnou a opravdu do puknutí. Běžná hodnota destrukčního tlaku je 5x až 10x provozní tlak.

[EKKAR]

A navíc - u těch radiátorů nejde ani tak o tlakovou zkoušku "kolik to vydrží" nebo o těsnosti montážního připojení v místě instalace, jako o vyhledání netěsností na samotným tělese vzniklejch nečistotou ve svaru nebo pnutím vzniklým při svařování/pájení a následným chladnutí, aby se zatěsnily a při provozním tlaku pak z radiátoru neutíkalo provozní teplonosný médium. Provozní tlak je max. 10 barů = tlak přibližně 100m vodního sloupce. Proto se zkouší na 13 až 16, aby se odhalily i miniaturní úniky, který by potom při provozním tlaku dělaly spíš rezavý fleky než vysloveně kapky. Destrukční zkouška = "kolik to vydrží" se dělá 1x za den, u namátkově vybranýho kusu. A jak jsem už napsal, dělá se kapalinou, za zástěnou a opravdu do puknutí. Běžná hodnota destrukčního tlaku je 5x až 10x provozní tlak.

[HF_Tech]

Když se to umí a je potřeba dělat rychle, tak se kombinuje plyn i kapalina.
Takhle třeba dělaj číňaňi koule: https://www.youtube.com/shorts/pm6hM77JD3w
Kdo má čas, tak to udělá i doma na dvorku: https://youtu.be/bCsg5pQimWI?t=53

[hafca]

Tvarování výbuchem se tady dělalo už dávno. Jako vojáci jsme se byli podívat někde okolo Písku, kde se dělaly nástavby na vagony nebo jejich části pro převoz sypkého materiálu. Prostřední díl dali do nějaké formy v zemi, naplnili vodou a 7.5kg Perunitu to zařídilo i s vodotryskem. Psal se rok 1969-1970.

[hafca]

Tvarování výbuchem se tady dělalo už dávno. Jako vojáci jsme se byli podívat někde okolo Písku, kde se dělaly nástavby na vagony nebo jejich části pro převoz sypkého materiálu. Prostřední díl dali do nějaké formy v zemi, naplnili vodou a 7.5kg Perunitu to zařídilo i s vodotryskem. Psal se rok 1969-1970.