opotřebení hlav B4

[Hill]

Štěrbina kónická není, ani být nemůže, kde bys tam dal kužel.
To by ta hlava vůbec dlouho nevydržela, i kdyby se ji povedlo rozehrát.

Pólové nástavce se brousí do roviny a vkládá se mezi ně bronzová fólie. U nové hlavy je ta tloušťka nástavců od plochy čela po rozšíření, asi 0,6 - 0,8 mm (bavíme se ještě o ANP935).
Příliš tenký pólový nástavec by jednak byl brzy opotřebený do nepoužitelna, jednak by došlo k vytlačování magnetických siločar už dál před a za štěrbinou, a to jak při záznamu, tak při snímání. To by vedlo ke zbytečným ztrátám na nejmenších vlnových délkách v záznamu.
Naopak příliš tlustý pólový nástavec (tedy s příliš "hlubokou" štěrbinou, čili širokým vloženým páskem) zase uzavírá převážnou část magnetického toku magnetickým obvodem hlavy, hlava má příliš malou účinnost v celém pásmu a potřebuje tedy při záznamu podstatně větší předmagnetizační i záznamový proud.
Postupným opotřebováním čela hlavy tedy sice roste účinnost, ale vždycky trpí výšky, i když štěrbina není ještě probroušená dovnitř. V takovém případě se dá stav zlepšit kontrolou a snížením předmagnetizačního proudu (a o něco méně i záznamového) tak, aby úbytek výšek nerušil, ale nepřehánět - při snímání těch výšek hlavně na posledních kilometrech před probroušením čela do rozšíření už je to znát i ve výškách. Toto překompenzovat snížením předmagnetizace by znamenalo, že záznam přehrávaný na stroji s dobrou hlavou bude mít "jedovaté výšky".
Opět jsem to hodně zjednodušil, lépe je to popsané v příloze.

[Hill]

Štěrbina kónická není, ani být nemůže, kde bys tam dal kužel.
To by ta hlava vůbec dlouho nevydržela, i kdyby se ji povedlo rozehrát.

Pólové nástavce se brousí do roviny a vkládá se mezi ně bronzová fólie. U nové hlavy je ta tloušťka nástavců od plochy čela po rozšíření, asi 0,6 - 0,8 mm (bavíme se ještě o ANP935).
Příliš tenký pólový nástavec by jednak byl brzy opotřebený do nepoužitelna, jednak by došlo k vytlačování magnetických siločar už dál před a za štěrbinou, a to jak při záznamu, tak při snímání. To by vedlo ke zbytečným ztrátám na nejmenších vlnových délkách v záznamu.
Naopak příliš tlustý pólový nástavec (tedy s příliš "hlubokou" štěrbinou, čili širokým vloženým páskem) zase uzavírá převážnou část magnetického toku magnetickým obvodem hlavy, hlava má příliš malou účinnost v celém pásmu a potřebuje tedy při záznamu podstatně větší předmagnetizační i záznamový proud.
Postupným opotřebováním čela hlavy tedy sice roste účinnost, ale vždycky trpí výšky, i když štěrbina není ještě probroušená dovnitř. V takovém případě se dá stav zlepšit kontrolou a snížením předmagnetizačního proudu (a o něco méně i záznamového) tak, aby úbytek výšek nerušil, ale nepřehánět - při snímání těch výšek hlavně na posledních kilometrech před probroušením čela do rozšíření už je to znát i ve výškách. Toto překompenzovat snížením předmagnetizace by znamenalo, že záznam přehrávaný na stroji s dobrou hlavou bude mít "jedovaté výšky".
Opět jsem to hodně zjednodušil, lépe je to popsané v příloze.

[Kremik]

Ještě bych se rád vyjádřil k pověře, že o hrany vyjeté hlavy se může krčit pásek. Je to jen pověra, která se nevím proč pořád dokola opakuje. Stačí si někdy pořádně zblízka prohlédnout páskouvou dráhu při pohybu pásku. Tam najdete nedokonalostí!
Ono těch "vyjetých hlav" se tam nachází daleko víc, a obvykle jsou vyjeté pěkně pořádně - do hloubky několika milimetrů. Říká se jim vodítka pásku. Co je proti nim nějaká plytká hlavička...
Ty vodítka pásku dokážou pásek krčit (dělat podélné rýhy) mnohem snáz a mnohem ochotněji. Záleží na kterém místě jsou. Stačí malý kousek nečistoty a rýha přes celou cívku je na světě. To hlava, ani když se s ní hýbalo, neudělá. Pak jde taky o to, jak je to vodítko tvarované. Pokud přes něj pásek opisuje oblouk, vede ho mnohem přesněji, ale má větší tendenci udělat rýhu. A to s tím větší tendencí, čím více je toto vodítko vyjeté (nepochyblivě uložený váleček, který už není kulatý, ale v místě kde po něm přejíždí pásek je již zploštělý. Takový váleček už má v místě, kde na něj pásek najíždí, ostrou hranu. Pokud se jedná o vodítko tvořící jen dva výstupky, jako např. na hlavách kazetových magnetofonů, pásek se o ně u jedné strany opírá, mnohdy i více nebo méně ohýbá, ale rýhu to na něm nezanechá. A nakonec - rýha se ochotně dělá, především u kazet, v místě, kde opouští sevření přítlačné kladky o tónovou hřídel. A to i když jsou bezvadné. Příčinou je nerovinnost průchodu přes tónovou hřídel nebo i velký tah navíjecího trnu. Všechno toto udělá rýhy mnohem ochotněji než nějaká vyjetá hlava.

[adakar]

Reagovalo sa k hlave - a zmene po nastavení. Pokiaľ ide o vydreté plôšky inde, tieto je vhodné pri oprave zlikvidovať, napríklad u tých valčekov ich pootočením..

[Hill]

Přesně tak - stačí změnit o stupeň kolmost, o pár setin mm výšku, to se povede i tehdy, když tu hlavu vyndáš z držáku a dáš ji zpět.
Často stačí, že po letech je ztvrdlý povrch přítlačné kladky a tahá pásek stranou. Vždycky to odnese okrajová stopa pásku. Když to neuslyšíš hned, tak po opakovaných průchodech. Když ne horní, tak spodní, ta se projeví až po přehození cívek.
A u kazeťáků je častěji na vině vodicí vidlička nalepená na hlavě, než drážka, když pásek ujíždí stranou pod přítlačnou kladkou. O zbytek se postará vedení v kazetě.

[Hill]

Přesně tak - stačí změnit o stupeň kolmost, o pár setin mm výšku, to se povede i tehdy, když tu hlavu vyndáš z držáku a dáš ji zpět.
Často stačí, že po letech je ztvrdlý povrch přítlačné kladky a tahá pásek stranou. Vždycky to odnese okrajová stopa pásku. Když to neuslyšíš hned, tak po opakovaných průchodech. Když ne horní, tak spodní, ta se projeví až po přehození cívek.
A u kazeťáků je častěji na vině vodicí vidlička nalepená na hlavě, než drážka, když pásek ujíždí stranou pod přítlačnou kladkou. O zbytek se postará vedení v kazetě.

[Lukas-Peca]

Podle čeho seřizujete pozici hlav po výměně? Originál měrné pásky se asi neseženou, člověk by si to nahrál na jiném magneťáku, ale jak pozná, že je opravdu dobře seřízený? Někde se uvádělo, že výška hlavy se má nastavit pohledem na štěrbinu, ale mně se to podle toho moc nedařilo, zvlášť u ANP935 a podobných hlav, kde ta štěrbina není pořádně vidět.

[Hill]

Obvykle nezbývá, než vytáhnout pásek nahraný před lety (když to bude dlouhohrající LP 35, tím líp, ale poslouží i nevytahaný double-play, čili 25 µm), o kterém vím, že byl nahraný s původním seřízením. Celá řada B4, pak B73, B100, 101 a řada B115 měly hodně úzkostlivě dodržované z výroby (ty modely mezi tím vykazovaly větší rozptyl nastavení, přesto stále hovoříme o použitelném záznamu), dá se poloha hlavy nastavit s vyhovující přesností.
Při nastavování výšky není třeba vidět štěrbinu, stačí, že kouká okraj pólového nástavce těsně přes hranu pásku.
Další metoda je mít pásek nahraný jen v jednom směru monofonně, tedy něčím, co má výrazné basy, ale na každé stopě v jiném rytmu. V opačném směru se snímá prázdná dolní stopa a výška hlavy se seřizuje na přibližně stejný přeslech z obou protiběžných stop.
Příklon a odklon hlavy vůči rovině pásku se musí pomocí předního a zadního stavěcího šroubku předem nastavit tak, aby čelo zařezávalo při průhledu kolem ostatních prvků dráhy, zejména tónového hřídele a čela mazací hlavy.
Pak se souhlasným pohybem všech tří stavěcích šroubků najde správná výška.
A teprve nakonec se bočním šroubkem seřídí kolmost na maximum výšek.

[Hill]

Obvykle nezbývá, než vytáhnout pásek nahraný před lety (když to bude dlouhohrající LP 35, tím líp, ale poslouží i nevytahaný double-play, čili 25 µm), o kterém vím, že byl nahraný s původním seřízením. Celá řada B4, pak B73, B100, 101 a řada B115 měly hodně úzkostlivě dodržované z výroby (ty modely mezi tím vykazovaly větší rozptyl nastavení, přesto stále hovoříme o použitelném záznamu), dá se poloha hlavy nastavit s vyhovující přesností.
Při nastavování výšky není třeba vidět štěrbinu, stačí, že kouká okraj pólového nástavce těsně přes hranu pásku.
Další metoda je mít pásek nahraný jen v jednom směru monofonně, tedy něčím, co má výrazné basy, ale na každé stopě v jiném rytmu. V opačném směru se snímá prázdná dolní stopa a výška hlavy se seřizuje na přibližně stejný přeslech z obou protiběžných stop.
Příklon a odklon hlavy vůči rovině pásku se musí pomocí předního a zadního stavěcího šroubku předem nastavit tak, aby čelo zařezávalo při průhledu kolem ostatních prvků dráhy, zejména tónového hřídele a čela mazací hlavy.
Pak se souhlasným pohybem všech tří stavěcích šroubků najde správná výška.
A teprve nakonec se bočním šroubkem seřídí kolmost na maximum výšek.

[TheLastUnicorn]

Lukas-peca: Ani tak pohledem na štěrbinu, jako pohledem na pólový nástavec. Okraj pólového nástavce by se měl krýt s okrajem pásku. Na přesné seřízení výškové polohy se používá pásek s mezistopým záznamem, který už běžně sehnat nelze. Pro nastavení kolmosti se používá pásek kolmostní, který lze nový koupit na ebay. Taky lze koupit pásky úrovňové s referenční úrovní vztažené k nějakému jmenovitému magnetickému toku a pásky pro kontrolu kmitočtové charakteristiky snímací cesty. Všechny tyto pásky samozřejmě již vyrábí lidé většinou doma na nějakém STUDER-u bez 100%-ní záruky, že byl tenhle stroj nastaven přesně podle laboratorních pásků. Z mých zkušeností jsou ty pásky ale OK a pro nastavení domácích strojů dostačující. Ono už dneska není třeba ty magneťáky až tak prožívat. Komu to slouží primárně pro přehrávání starších pásků s existujícími záznamy, ať hlavy nastaví tak, aby mu dobře hrály staré pásky. Kdo chce pouze nahrávat nové pásky, stačí mu obvykle z ebay úrovňový pásek, který lze použít i jako pásek kolmostní. Kdo chce vytěžit z tohoto záznamu maximum, musí si poshánět původní originální nastavovací pásky...což bude běh na dlouhou trať a bez toho to prostě perfektně nejde.