opět jazykový koutek (odděleno)

[MiraSt]

Nebo "brífing" (briefing) >setkání, schůze; etáž > v hornictví patro v těžní kleci; kompensace > kompenzace;..

[DukeNuke]

[Ruprecht]

A což teprve fotografie, ty kradou duši

[jasnap]

[Hill]

Když budeš číst něco, co vyšlo tak do roku 2000, určitě se v multikulti patlanině nerozpustíš. A, když si budeš umět vybrat, tak ji nenajdeš ani v tom, co vyšlo později.

[Hill]

Když budeš číst něco, co vyšlo tak do roku 2000, určitě se v multikulti patlanině nerozpustíš. A, když si budeš umět vybrat, tak ji nenajdeš ani v tom, co vyšlo později.

[samec]

Treba si uvedomiť, že reč bola oveľa oveľa skôr, než písmo. A všeobecná gramotnosť je tu len nejaké storočie. Pritom naše písmo vzniklo za účelom záznamu reči. Lenže tento záznam nie je dokonalý. Je zjednodušený a nepokrýva celú paletu fonetických zvukov, z ktorých je reč zložená. Za tým účelom vznikli rôzne pravidlá, výnimky, interpunkcie, spodobovania... Od pôvodného zámeru záznamu reči prešlo písmo veľkým vývojom a dnes si žije vlastným životom. Aktuálne písmo stojí na presne definovaných slovách a slovných základoch a prísnych pravidlách skládania a ohýbania slov. To je ďaleko od exaktného fonetického zápisu. Preto, jak ľudia viac čítajú, tak sa mení aj ich myslenie a dnes je naopak reč formovaná písmom. Vytráca sa rozlišovanie jemných fonetických odtieňov, ktoré boli po stáročia bez gramotnosti prenášané len ústnym podaním. Dnes takmer nikto nerozlišuje vo výslovnosti mäkké i a tvrdé y. Takmer nikto nerozlišuje napríklad mäkké s a tvrdé s, alebo mäkké š a tvrdé š. Minimálne písaná spisovná slovenčina tieto odtiene explicitne nevyjadruje. Moderná reč je suchá, mechanická. Bez jemných odtieňov v reči sa potom ťažko v rýchlosti hľadá správne gramatické pravidlo, aké že to i/y by malo znieť a byť zapísané.

[EKKAR]

[EKKAR]

[DukeNuke]

jj. Zlatý doby, kdy byla úředním jazykem na Slovensku čeština.
A jen tak mimochodem - když vidím napsané nějaké slovo, či znak, tak pokud vím, jak se má vyslovovat, tak ho tak i čtu. Takže "jedu šalinó" je text, který v hlavě brňáka zní úplně jinak, než v hlavě pražáka.
A nemusím na Moravu - třeba slovo Prievidza vysloví východňár úplně jinak, než blavák.

[ZVUK2000]

[DukeNuke]

Audioknihou se pravopis fakt nenaučíš...

[Hill]

Aha, Samec, tak tím chcš říci, že například v chorvatštině, která má základní pravidlo "pišite kako čujete", čili "piš, jak slyšíš" nejde vyjádřit něco takového, jako že sekretářka říká šéfovi:
"Co už zase chcete?"
nebo
"Co? Už zase chcete?"

Pozoruješ ten rozdíl?
A to jsou daleko větší mistři slova a písma, před kterými hluboko smekám a jsem vedle nich špumprdlík sotva osmimilimetrovej:
mistři slova vyřčeného i psanáho Jan Werich, Karel Čapek, Jiří Suchý, Milan Lasica, Zdeněk Jirotka, Bohumil Hrabal, Otakar Batlička, Zdeněk Galuška, Ladislav Mňačko, Miloň Čepelka, a třeba i Václav Erben jen tak namátkou... z překladatelů pak třeba Jaroslav Zaorálek, Růžena Šternová, Olga Walló a další, kteří dílu nejen neubrali, ale dokázali to vyjádřit tak, že to českému či slovenskému čtenáři vůbec nepřijde cizí?
A to jsem pro ta jména nesahal nijak hluboko do minulosti, mnoho jsem vynechal z těch dlších, kteří si zaslouží v tom seznamu být.
Jistě, když slyším pány Wericha, Suchého, Lasicu či Jirotku vyprávět, záznamů je mnoho, ten tón tam je a dává moudrosti barvu. Při čtení to chce nastartovat víc fantazie, ale to neznamená, že by to neuměli napsat tak, aby tam ten tón zůstal. V tom je jejich mistrovství.
Možná někomu z nich dorůstá důstojný pokračovatel, ale zatím jsem v tom, co čtou naše děti a vnoučata, tak výraznou osobnost nenašel. Dobré, to ano, třeba Karin Lednická, či Jakub Raida píšou dobře, ale buď to nepasuje do mého světa, nebo tomu opravdu ještě malinko chybí, to už nepoznám. Ale i u nich jsou v psaním textu rozeznatelné ty jemné nuance.

Jinak řečeno: člověka bez fantazie nezachrání ani film.

[Hill]

Aha, Samec, tak tím chcš říci, že například v chorvatštině, která má základní pravidlo "pišite kako čujete", čili "piš, jak slyšíš" nejde vyjádřit něco takového, jako že sekretářka říká šéfovi:
"Co už zase chcete?"
nebo
"Co? Už zase chcete?"

Pozoruješ ten rozdíl?
A to jsou daleko větší mistři slova a písma, před kterými hluboko smekám a jsem vedle nich špumprdlík sotva osmimilimetrovej:
mistři slova vyřčeného i psanáho Jan Werich, Karel Čapek, Jiří Suchý, Milan Lasica, Zdeněk Jirotka, Bohumil Hrabal, Otakar Batlička, Zdeněk Galuška, Ladislav Mňačko, Miloň Čepelka, a třeba i Václav Erben jen tak namátkou... z překladatelů pak třeba Jaroslav Zaorálek, Růžena Šternová, Olga Walló a další, kteří dílu nejen neubrali, ale dokázali to vyjádřit tak, že to českému či slovenskému čtenáři vůbec nepřijde cizí?
A to jsem pro ta jména nesahal nijak hluboko do minulosti, mnoho jsem vynechal z těch dlších, kteří si zaslouží v tom seznamu být.
Jistě, když slyším pány Wericha, Suchého, Lasicu či Jirotku vyprávět, záznamů je mnoho, ten tón tam je a dává moudrosti barvu. Při čtení to chce nastartovat víc fantazie, ale to neznamená, že by to neuměli napsat tak, aby tam ten tón zůstal. V tom je jejich mistrovství.
Možná někomu z nich dorůstá důstojný pokračovatel, ale zatím jsem v tom, co čtou naše děti a vnoučata, tak výraznou osobnost nenašel. Dobré, to ano, třeba Karin Lednická, či Jakub Raida píšou dobře, ale buď to nepasuje do mého světa, nebo tomu opravdu ještě malinko chybí, to už nepoznám. Ale i u nich jsou v psaním textu rozeznatelné ty jemné nuance.

Jinak řečeno: člověka bez fantazie nezachrání ani film.

[ZVUK2000]

Karin Lednická je opravdu příkladem. Její prodej knih jsou neskutečně. A to nepíšu jako patriot na mé rodné město. Respektivě dětství kde bydlela moje babka kousek od šikmého kostela.

[ransom]

Hill: Doplnil bych Martu Hellmuthovou. Čert vem Sinuheta, ale její překlad Waltariho Čtyř západů slunce, to je naprostý skvost.
Zvuk2000: Prodejnost ještě není nezbytně znakem skutečné hodnoty. Většina knižních bestsellerů je spíš průměrná a srozumitelná pro nejširší publikum. Nejvíc se dnes prodává povrchní řemeslník Viewegh (nic proti tomu, radši ať lidi čtou Viewegha než aby nečetli vůbec).
Když už tady drbeme internetovštinu. Kdykoli čtu ve zprávách nelidskou zhovadilost ve stylu "autobus srazil na přechodu seniora, na místě zemřel", mám chuť vraždit. A heleho, dnes mi přišlo toto:

[MiraSt]

Já bych jmenoval současného jazykozpytce kterého rád poslouchám. Ivo Šmoldas.

[AZK401]

Nepřehánějte to!
Já teď jedu na dovolenou do destinace, ubytovaný budu na resortu, all inclusive, večer budou animátoři vystupovat na stagi s nějakou formací a dám si drink. Rezervaci na bazénu mám taky.

Ale jinak z těch novějších překladatelů jsou vynikající Antonín Přidal (bohužel už byl) nebo Michael Žantovský - oba v románech Josepha Hellera. Pro intelektuály samozřejmě Hilský - když popisuje, jak bádal ve staré angličtině co znamenají některé výrazy a spojení, tak dochází k závěru, že jeho text je přesnější, než vnímá moderní Angličan. Třeba "má zlomenou nohu" byl slangový výraz pro impotenci. V jeho překladech to je zachycené, ale současný Angličan nechápe.