elyt versus svitek

[EKKAR]

Když navážu na Jardu (Hilla), tak jen doplním jednu věc, mezi bastlířema možná známou, mezi hifipejrama ale skoro zanedbávanou:
Kdykoliv si sami skládáme nějakej stereofonní řetězec nebo jeho část a vybíráme kapacity (případně i odpory) v signálový cestě případně v korekčních členech, ano, je dobrý vybírat na přesnost - ale je nutný taky myslet na kmitočtovej souběh, takže se nevybírají úplně nejpřesnější hodnoty podle výpočtů nebo podle plánku, ale vybírají se páry, který jsou k sobě hodnotově co nejblíž, i když vzhledem k jinýá dvojici budou mít o určitej zlomek % větší toleranci - a ty povybíraný dvojice se pak osazujou na stejnou pozici v obou kanálech. Protože člověk nezaznamená, že mu třeba RIAA chára preampíku ujíždí od nějaký frekvence dál do větší tolerance, pokud mu to dělají oba dva kanály stejně - když se ale jeden začne odlišovat od druhýho, při možnosti vzájemnýho současnýho srovnání na ten rozdíl okamžitě přijdeme - a i když si bude autor přístroje 1000x jistej, že osadil vybraný hodnoty, tak pokud nedal do stejnýho místa vybraný párovaný díly, vždycky to bude slyšet. A bude to vadit daleko víc, než když bude jeden kus stereopreampu (filtru, ekvalizéru) maličko jinej než druhej, protože na dva stereopřístroje se obvykle v jeden čas neposlouchá ...

[EKKAR]

Když navážu na Jardu (Hilla), tak jen doplním jednu věc, mezi bastlířema možná známou, mezi hifipejrama ale skoro zanedbávanou:
Kdykoliv si sami skládáme nějakej stereofonní řetězec nebo jeho část a vybíráme kapacity (případně i odpory) v signálový cestě případně v korekčních členech, ano, je dobrý vybírat na přesnost - ale je nutný taky myslet na kmitočtovej souběh, takže se nevybírají úplně nejpřesnější hodnoty podle výpočtů nebo podle plánku, ale vybírají se páry, který jsou k sobě hodnotově co nejblíž, i když vzhledem k jinýá dvojici budou mít o určitej zlomek % větší toleranci - a ty povybíraný dvojice se pak osazujou na stejnou pozici v obou kanálech. Protože člověk nezaznamená, že mu třeba RIAA chára preampíku ujíždí od nějaký frekvence dál do větší tolerance, pokud mu to dělají oba dva kanály stejně - když se ale jeden začne odlišovat od druhýho, při možnosti vzájemnýho současnýho srovnání na ten rozdíl okamžitě přijdeme - a i když si bude autor přístroje 1000x jistej, že osadil vybraný hodnoty, tak pokud nedal do stejnýho místa vybraný párovaný díly, vždycky to bude slyšet. A bude to vadit daleko víc, než když bude jeden kus stereopreampu (filtru, ekvalizéru) maličko jinej než druhej, protože na dva stereopřístroje se obvykle v jeden čas neposlouchá ...

[Lukas-Peca]

Zrovna u vazebních kondíků to neplatí, protože tam stačí, když je kapacita větší než nějaká mezní hodnota. Pokud je to zapojení správně navržené, tak je to s rezervou splněno i v případě, že je tolerance u dané pozice na spodní mezi. Pak se rozdíly kapacity v jednotlivých kanálech nemají jak uplatnit.

[Hill]

Přesně tak, modelová situace ve snímacím zesilovači magnetofonu B115:
původní elektrolyty deklarované jako 5µ0 měly kapacity C1 = 6µ9 a C2 = 5µ6. I kdybych počítal toleranci -20 % u těch elektrolytů, nesmí to rušit, čili minimální přípustné kapacity jsou 4µ0 v obou případech.

Po náhradě těch původních dvou elektrolytů (emitorové elektrolyty se neměnily) paralelně spojenými dvojicemi svitků, každá dvojice o celkové kapacitě 4µ5, to vypadá, jako v příloze.
Na 20 Hz pokles o 1,5 dB, na 50 Hz pokles o cca 0,35 dB.
Fáze na 20 Hz rozdíl 13°, na 50 Hz rozdíl o 7° proti původnímu, kdy byly použité ty elektrolyty v plusové toleranci. A to jsme se svitky v mínusové toleranci jen 10 % pod těch 5µ0.
Výrobce si nechal značnou rezervu, na tak nízkých kmitočtech se moc signálů nevyskytuje a ukažte mi hifipýra, který takový rozdíl mezi kanály pozná, dokud se mu to neřekne.
Zvlášť, když zvlnění charakteristiky opásáním snímací hlavy přesahuje v této oblasti při devatenáctce rychlosti 2 dB, a to ještě nemluvím o toleranci frekvenční charakteristiky různých reprobeden...

Jo, v korekcích, zejména zasahujících do oblasti od 150 Hz do asi 10 kHz, je dobré součástky párovat tak, aby kanály navzájem neměly větší rozptyl, než asi 5 %, tam už při současném poslechu rozdíl může být rozeznatelný. Tam to určitě nějaký smysl má, ale vazební kapacity, které jen do korekcí přivádějí signál a zase ho z nich vedou dál, stačí přiměřeně volit, aby neodřízly dolní kmitočty, ale zase aby nepřenášely v plné úrovni kmitočty nepotřebně nízké.

[Hill]

Přesně tak, modelová situace ve snímacím zesilovači magnetofonu B115:
původní elektrolyty deklarované jako 5µ0 měly kapacity C1 = 6µ9 a C2 = 5µ6. I kdybych počítal toleranci -20 % u těch elektrolytů, nesmí to rušit, čili minimální přípustné kapacity jsou 4µ0 v obou případech.

Po náhradě těch původních dvou elektrolytů (emitorové elektrolyty se neměnily) paralelně spojenými dvojicemi svitků, každá dvojice o celkové kapacitě 4µ5, to vypadá, jako v příloze.
Na 20 Hz pokles o 1,5 dB, na 50 Hz pokles o cca 0,35 dB.
Fáze na 20 Hz rozdíl 13°, na 50 Hz rozdíl o 7° proti původnímu, kdy byly použité ty elektrolyty v plusové toleranci. A to jsme se svitky v mínusové toleranci jen 10 % pod těch 5µ0.
Výrobce si nechal značnou rezervu, na tak nízkých kmitočtech se moc signálů nevyskytuje a ukažte mi hifipýra, který takový rozdíl mezi kanály pozná, dokud se mu to neřekne.
Zvlášť, když zvlnění charakteristiky opásáním snímací hlavy přesahuje v této oblasti při devatenáctce rychlosti 2 dB, a to ještě nemluvím o toleranci frekvenční charakteristiky různých reprobeden...

Jo, v korekcích, zejména zasahujících do oblasti od 150 Hz do asi 10 kHz, je dobré součástky párovat tak, aby kanály navzájem neměly větší rozptyl, než asi 5 %, tam už při současném poslechu rozdíl může být rozeznatelný. Tam to určitě nějaký smysl má, ale vazební kapacity, které jen do korekcí přivádějí signál a zase ho z nich vedou dál, stačí přiměřeně volit, aby neodřízly dolní kmitočty, ale zase aby nepřenášely v plné úrovni kmitočty nepotřebně nízké.